Manželky Františka II.

24. dubna 2016 v 14:15 | Sarah |  Sňatková politika
František II. nebyl pouze císař Svaté říše římské národa neměckého, císař rakouský a muž, kterého si pamatujeme z obrazů, na nichž je zobrazen se starostmi vepsanými do tváře. Samozřejmě měl i soukromý život, jehož důležitou součástí bylo manželství. A nezažil pouze jedno, ale ihned čtyři. Díky tomu zde máme čtyři zajímavé osudy žen. Inu, sami posuďte, které z těchto dam se dá závidět…

1. Alžběta Vilemína Württemberská
Osmá z dvanácti dětí Fridricha Evžena Württemberského a Bedřišky Braniborsko-Schwedtské poprvé spatřila světlo 21. dubna 1767. Princezna dostala jméno Alžběta Vilemína Luisa Württemberská. Poklidné dětství strávila v Polsku.
Jednou její rodinu při jedné z četných cest navštívil Josef II. Z Vilemíny byl nadšený. Když v patnácti letech na Josefovo přání přijela do Vídně, začalo se mezi lidmi mluvit o tom, zda náhodou nemá císař v plánu se s princeznou oženit.
Josef měl ovšem zcela jiné plány. Nařídil, aby byla Vilemína převychována v katolické víře a tak dále - bylo nutné zavést mnoho opatření, aby bylo vůbec možné zrealizovat to, oč mu šlo, a samozřejmě to nějakou dobu trvalo.
Ovšem o necelých šest let později, 6. ledna 1788, již Vilemína stála vedle arcivévody Františka před oltářem.
Nepříliš dlouhé líbánky strávili novomanželé v Toskánsku. Krátce po příjezdu se Josef rozhodl vyjet do války proti Turkům a chtěl, aby jeho synovec František jel s ním. Císař byl z arcivévodova chování na bojišti nadšený (,,Před nepřítelem se choval stejně jako doma v pokoji. Hvízdání kulek ho nechávalo zcela chladným.") a zpátky do Vídně se vrátil sice nadšený, avšak také i velice slabý a ihned ulehl. Vilemína byla zrovna těhotná a Josefa, s nímž si velmi dobře rozuměla, často navštěvovala. Snažila se mu zpříjemnit den a zahnat pochmurné myšlenky.
Kvůli těhotenství se ale zhoršil i Vilemínin zdravotní stav a jistou dobu nemohla Josefa navštívit. Ihned, jakmile jí to bylo opět povoleno, za ním přišla. Svého oblíbeného císaře ovšem málem nepoznala; byla z něj jen ležící troska, údajně měl rozežraný obličej, už se ani nedokázal podepsat. Chvíli předtím, než přišla, obdržel poslední pomazání.
Vilemína pohled na umírajícího Josefa nesnesla a omdlela, což u ní vyvolalo předčasný porod. Ten byl dlouhý a bylo nutné použití porodních kleští, u nichž se již nehledělo na dítě a jediné, oč zde šlo, byla záchrana matčina života.
To se však již nepodařilo. Alžběta Vilemína umírá den po porodu dcery, tedy 18. února 1790 ve věku 22 let.
2. Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
Druhou manželku Františkovi vybral už jeho otec, Leopold II. Jako dokonalá volba se mu zdála dcera Leopoldovy sestry (a bratra Lepoldovy manželky) Marie Karolíny; skutečnost, že manželé tedy byli bratranec a sestřenice, mu nijak nepřekážela.
Onou manželkou měla být Marie Tereza Neapolsko-Sicilská narozená 6. června 1772. Matkou jí byla již zmiňovaná Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská a otcem Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský.
Byla prvním dítětem tohoto páru a po ní se narodilo ještě dalších 15 sourozenců, z nichž ovšem velká část zemřela ještě v dětském věku.
Svatba se konala ve Vídni 19. září 1790, tedy pouhý půlrok po smrti první Františkovy choti.
Marie Tereza byla úplným opakem svého manžela. Její povaha byla velice veselá, neustále prahla po zábavě a život ve Vídni si vychutnávala plnými doušky, což by se dalo přirovnat k její tetě Marii Antoinettě. Stejně jako tuto francouzskou královnu se Marii Terezu snažila krotit její matka, avšak marně. Marie Tereza pořádala koncerty a nejrůznější slavnosti, účinkovala v divadelních hrách, hrála na hudební nástroje a zbožňovala zpívání. Manželé si rozuměli a byli zamilovaní.
V roce 1792 umírá Františkův otec Leopold a čtyřiadvacetiletý arcivévoda se ujímá trůnu. Společně s ním je Marie Tereza korunována na královnu českou, uherskou a chorvatskou.
Mladičká královna svému muži porodí 12 dětí. Tak blízké příbuzenství rodičů ovšem způsobilo, že mnoho z nich se potýkalo s genetickou degenerací a jen několik bylo později schopno samostatného života.
Ani Marii Tereze však nebylo určeno dlouhé žití. Umírá následkem potratu a tuberkulózním zánětem podbříšnice při porodu dcery (ostatně stejně jako Vilemína) 13. dubna 1807. Bylo jí pouhých 35 let.
3. Marie Ludovika Beatrix Modenská
Dvě manželky, které Františkovi zemřely tak mladé, mu byly vybrány někým jiným. Tentokrát se proto rozhodl, že si do výběru další choti nenechá nikým zasahovat. Zalíbila se mu Marie Ludovika Modenská, jejíž rodiči byl Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský (syn Marie Terezie vládnoucí jako Ferdinand I. Modenský) a Marie Beatrix d'Este. Princezna, kterou velmi zaujalo studium (a byla obdivovatelkou spisovatele Johanna Wolfganga von Goethe), slavila narozeniny 14. prosince a byla o necelé dva roky mladší, než její manžel.
Svatba se konala přesně na 20. výročí od Františkova sňatku s Vilemínou - 6. ledna 1808.
Při její korunovaci na uherskou královnu se začalo projevovat plicní onemocnění a ke korunovaci na královnu českou už ani nedošlo.
Velmi vzdělaná Marie Ludovika s oblibou zasahovala do politiky a císařský manžel kvůli ní často měnil své názory. Nenáviděla Napoleona Bonaparte, neboť její rodinu vyhnal z italských zemí. Skutečnost, že si měl vzít její nevlastní dceru a manžel s tím hodlal souhlasit, ji velice zasáhla.
Mariina nemoc (tuberkulóza) se stále zhoršovala a naprosto znemožňovala mít vlastní děti, byla pohublá a kvůli kašli musela často přerušovat řeč. Přesto se snažila vycházet na veřejnost a doprovázet manžela tak často, jak jen to bylo možné, také o nevlastní děti se starala s obrovskou láskou.
Když se měla konat nějaká slavnost, musela Marie Ludovika celý den strávit v posteli, aby večer zvládla. Cítila, že se blíží konec. Obrátila se na manžela s prosbou, aby své poslední dny strávila v jižních zemích. František jí vyhověl a společně odcestovali do Verony.
Dále se však Marie Ludovika nedostala. Naposledy vydechla 7. dubna 1718 v necelých 29 letech.
4. Šarlota Augusta Bavorská
Císař František II./I. byl zdrcený. Tři milované manželky mu zemřely, ovšem uznal za vhodné, aby se oženil znovu. Tentokrát se ohlížel v Bavorsku, kde mu padla do oka Šarlota Augusta Bavorská (její rodiče byl Maxmilián I. Josef Bavorský a Augusta Vilemína Marie Hesensko-Darmstadtská). Nenarodila se do příliš početné rodiny, měla pouze čtyři vlastní sourozence. Po smrti Šarlotiny matky se její otec ještě jednou oženil a nová manželka Karolína Frederika Bádenská mu porodila 8 dětí. Zároveň to byla babička pozdějšího císaře Františka Josefa I. a jeho choti Alžběty Bavorské, lépe známé jako Sisi.
Sama Šarlota se poprvé vdala za Viléma I. Württemberského. Manželství však bylo nešťastné, württemberským soudem rozloučené a papežem anulované.
Když Šarlotě František nabídl sňatek, kvůli své předešlé nemilé zkušenosti chvíli váhala, avšak nakonec souhlasila. Své "Ano" si řekli 10. listopadu 1816.
Šarlota konečně poznala, jak má manželství opravdu vypadat. Ačkoliv byl mezi čtyřiadvacetiletou Šarlotou a osmačtyřicetiletým Františkem velký věkový rozdíl, vycházeli spolu dobře. Hluboká láska to prý nebyla, z tohoto sňatku ani nevzešli žádní potomci, byl ovšem velmi harmonický, takřka bez hádek.
Šarlota byla jediná Františkova manželka, která ho přežila. Císař umírá 2. října 1835 a jeho poslední choť dále putuje životem ještě 38 let.
Jako vdova nesmírně ráda pomáhala chudým a nemocným, věnovala se péči o mládež a zakládala nadace. Na její počest nesou název salzburské gymnázium a muzeum a také pražské předměstí (Karlín).
Šarlota zemřela den po svých 81. narozeninách, tudíž 9. února 1873.
P.S. Vždy velice nerada píši takového "pokecy" na konci článku a snažím se tomu co nejvíce vyhnout, ovšem uznávám, že nyní je nevhodné nic neříct.
Mockrát se vám omlouvám za to, že jsem tak dlouho o sobě nedala vědět. Ani nevíte, jak mi to je líto. Po jisté době jsem se začala obávat, zda jste na mne již zcela nezapomněli, a na psaní dalších článků jsem neměla náladu (ano, přiznávám, z nedostatku času to pak přešlo na lenost hraničící se strachem z odmítnutí).
Naštěstí tady jsou lidé, kteří jednoduše nezapomenou a napsali mi krásné zprávy, z nichž jsem opravdu (a nyní zcela bez ironie) dojatá… Děkuji, děkuji, děkuji! Nikdy jsem nevěřila, že za takovou krátkou dobu na internetu potkám tolik úžasných osob. (Pokud chcete, napište mi do komentářů, nemám problém komukoliv dát svůj osobní Facebook. :) Alespoň budeme v kontaktu a kdyby se zase něco takového stalo, budete vědět, že se zase určitě vrátím. Mimo jiné je to i pohodlnější než mail.)
A nyní mi prosím odpusťte toto kýčovité vyjádření, ke kterému mám opravdu odpor a když jej někde na internetu čtu, je mi až špatně - mám vás všechny velice ráda.

A tím teď nemyslím jen čtenáře, ale i osoby, o nichž píši.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | E-mail | Web | 24. dubna 2016 v 15:36 | Reagovat

Neboj, nezapomněla jsem! :-)A chápu,  ne vždycky máme chuť nebo čas něco psát. Tenhle článek je opravdu povedený a poučný. Zase jsem se něco dozvěděla!  :-)

2 Sarah's History Sarah's History | Web | 24. dubna 2016 v 15:44 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji! Jsi hodná. :)

3 Miloš Miloš | Web | 24. dubna 2016 v 20:20 | Reagovat

Tehdejší porody byly životu nebezpečné rodičkám i dítěti. Hodně měla na svědomí nedostatečná sterilita zákroků porodníků. Musel to být stres i pro muže, zda se svou manželkou ještě shledají.

4 Miloš Miloš | Web | 24. dubna 2016 v 20:22 | Reagovat

A ještě k neaktivitě, tím se netřeba trápit, blog je jen zábava a na ni musí být čas :)

5 Sharka193 Sharka193 | E-mail | Web | 24. dubna 2016 v 20:27 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zpátky! <3
Článek je super, ty prostě umíš psát! :*
Jinak... Jak píše Miloš, když máš čas, píšeš, když ne, nic se neděje a jak vidíš, tví čtenáři počkají :)

6 Beatricia Beatricia | Web | 24. dubna 2016 v 20:55 | Reagovat

Četla jsem velmi pozorně; to chce téměř pero a papír a znamenat si ty sňatkové a rodinné propletence. Tomu studiu jsi věnovala hodně času. Jsem ráda, že ses ozvala a nemusíš se vůbec omlouvat, protože někdo nejde na blog půl roku a nic se neděje. Blog máš pro své potěšení a ne pro blaho publika.
Píšeš velmi poutavě a čte se to splavně. A navíc, je to také poučné. ☼☼☼

7 habsburg habsburg | Web | 24. dubna 2016 v 21:37 | Reagovat

Sáro, tento článek si zaslouží velikou pochvalu, jelikož František II. Habsbursko-lotrinský je českou a moravskou historiografií takřka opomíjeným vládcem. Jsem proto šťastný za každý článek, který o něm pojednává. A tento je navíc kvalitní. Děkuji Ti za něj.

8 Sarah's History Sarah's History | Web | 24. dubna 2016 v 23:00 | Reagovat

[3]: To ano…. A přesto je to doba, kdy ženy mívaly dětí nejvíce.

[4]: [5]: Moc vám děkuji. :)

[6]: Jak krásně se jen Tvá slova čtou, Beuško má milá! Mé potěšení z blogu je vždy ještě větší. Tady ani stokrát díky říci nestačí…

[7]: Ach, mockrát děkuji! Přiznám se, že František byl po dlouhou dobu opomíjený i mnou a nyní se snažím vše napravit. Jak já říkám - dějiny jako dějiny. V každé době se najde mnoho lidí s neméně zajímavými osudy, které stojí za připomenutí.

9 tinka77 tinka77 | Web | 25. dubna 2016 v 15:55 | Reagovat

Ďaľší pekný článok o naších panovníckych rodoch. Veľmi sa mi páčil a už sa teším na ďaľšie zase keď budeš mať čas aj chuť.

10 Lisi Lisi | Web | 25. dubna 2016 v 18:54 | Reagovat

Ve stylu hesla přežila vyhrála, tak nejlépe se měla Karolína August. Sice neměla své děti, ale to si vynahradila ve "svých" vnoučatech a zároveň synovcích.

První manželka mi připadá z pohledu historie taková nedoceněná.

11 Sarah's History Sarah's History | Web | 25. dubna 2016 v 23:32 | Reagovat

[9]: Díky moc!

[10]: Souhlasím.
Ano, nedoceněná určitě je. Mně osobně je svým způsobem sympatická, ať už jen z toho důvodu, že si ji oblíbil i Josef II.

12 Beatricia Beatricia | Web | 26. dubna 2016 v 16:36 | Reagovat

P.S. Děkuji ti za zajímavý návod, aby se točila koule i s podstavcem. Každý návrh je pro mne výzvou a učebním příkladem. Tak jsem zrealizovala tvou myšlenku, ale ten rotační program respektuje jen kulové tvary. Takže ti pro pobavení posílám ukázku, jaký zmeteček z toho nakonec vyšel.

http://beatricia.blog.cz/1603/valka-favourite-webs

13 habsburg habsburg | Web | 26. dubna 2016 v 18:15 | Reagovat

Sáro, teprve až teď jsem si všiml tvého komentáře pod mým článkem o Markétě Marii Terezii. Opravdu mě potěšil a zahřál u srdce. Jsem rád, že se ti má práce líbí!
Také bych byl rád za tvůj FB. Mohli bychom si vyměňovat naše názory na historii.
Ještě jednou děkuji :-)

14 Sarah's History Sarah's History | Web | 26. dubna 2016 v 19:25 | Reagovat

[12]: Vím, že si u toho článku nepřeješ žádné komentáře, ale nedalo mi to. Klidně ho smaž, hlavní je, že si ho přečteš.

[13]: To jsem moc ráda! :)

15 Beatricia Beatricia | Web | 26. dubna 2016 v 19:54 | Reagovat

[14]: Moc ti děkuji, četla jsem a velice mě to potěšilo. I zmeteček vítězí.:-D

16 Gil Gil | Web | 27. dubna 2016 v 22:29 | Reagovat

"A nezažil pouze jedno, ale ihned čtyři. Díky tomu zde máme čtyři zajímavé osudy žen" ♥ Milá Sarah, Ty vždy u článečku už ten úvod napíšeš tak poutavě, obdivuji to, člověk se pak tolik těší na všechno čtení, na bádání v historii s Tebou. Dámy jsou to moc sympatické, budu si je určitě pamatovat, za to vše dobré, co vykonaly.

17 Sarah's History Sarah's History | Web | 27. dubna 2016 v 22:36 | Reagovat

[15]: Přesně tak. :D

[16]: Moc moc moc děkuju, Giloušku! ❤️

18 cincina cincina | Web | 1. května 2016 v 18:14 | Reagovat

Na tvůj blog jsem nezapomněla a říkala si, co s tebou je:) Jsem moc ráda, že jsi zpátky!:) Hlavně se do blogování nenuť, protože jinak by to nemělo cenu:)
Jako co se týče portrétů, tak mi nepadla do oka ani jedna jeho manželka. Hrozně mě překvapuje, že vážně umíraly tak mladé. To je hrozné.

19 Sarah's History Sarah's History | Web | 1. května 2016 v 19:51 | Reagovat

[18]: Nedokážeš si představit, jak mě to těší! :)
To ano… Já si oblíbila Alžbětu Vilemínu - už jen z principu, že ji měl rád i Josef II. :)

20 nejsso nejsso | E-mail | Web | 18. června 2016 v 13:53 | Reagovat

krásný článek. mě se líbili ty poslední dvě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama