300. narozeniny Marie Terezie

13. května 2017 v 7:30 | Sarah
Je 13. května 1717 a velký zvon na vídeňském svatoštěpánském dómu ohlašuje nový přírůstek do císařské rodiny. O půl osmé ráno se totiž císaři Karlu VI. a jeho choti Alžbětě Kristině Brunšvicko-Wolfenbüttelské narodila dcera, která byla ještě téhož večera pokřtěna jmény Marie Terezie Walburga Amálie Kristina.



Na počest narození arcivévodkyně byla v roce 1717 vydána medaile, na níž je vyryta ženská postava ztělesňující naději, jak v náručí chová novorozence ležícího v rohu hojnosti. Nad tímto vyobrazením se nachází nápis: "Renascens spes orbis", což lze přeložit jako: "Znovu zrozená naděje světa".


O to, jak výstižný tento nápis byl, dokázala Marie Terezie své okolí přesvědčit v mnoha ohledech. Přestože její otec stále doufal v mužského potomka a jeho nejstarší dcera tím pádem nebyla vychovávána jako následník trůnu, jeho jediný syn zemřel v pouhých sedmi měsících a Marii Terezii následovaly už jen dvě dcery, Marie Anna a Marie Amálie. Když pak v roce 1740 Karel VI. zemřel bez syna, díky Pragmatické sankci vydané již roku 1713 převzala vládu nejstarší z jeho dcer, Marie Terezie. Ostatní země měly proti ženě na trůně námitky a ještě před oficiální korunovací v Prešpurku (dnešní Bratislavě) vypukly války o rakouské dědictví, které až na ztrátu Slezska mladá královna velmi dobře ustála, stejně tak jako další boje, které následovaly.
Díky množství svých potomků (v průběhu devatenácti let porodila 16 dětí) a sňatkové politice se proslavila jako "tchyně Evropy".
Přestože některým svým dětem dávala zjevnou přednost před ostatními a mezi jejími potomky kvůli tomu vládly nejrůznější vztahy, všechny je hluboce milovala a dávala jim to najevo tak, jak jen to bylo při jejich postavení možné. Partnera si však sama mohla vybrat pouze Marie Kristina přezdívaná Mimi, která se narodila 13. května 1742, tedy přesně na pětadvacáté narozeniny své matky. Není pochyb o tom, že platila za nejmilejší císařovninu dceru.
Marie Terezie si na svém titulu matky velice zakládala a všem svým dcerám a snachám zdůrazňovala povinnost přivést na svět co nejvíc potomků. Svědčí o tom mimo jiné císařovnin dopis synu Ferdinandu Karlovi z 20. srpna 1772: "Jaké nadšení v nás vyvolalo narození čtvrtého arcivévody! Nyní jich tedy žije šest; kolik děkovných modliteb musíme ještě vyslat k nebi! Už po dvě staletí, jak se domnívám, neměl náš dům tolik arcivévodů, a přesto mnou vymřel. Nyní vidím, jak tento dům kvete. Nechť přinese naší svaté víře, církvi a blahu lidu právě tolik užitku jako ten někdejší, složený ze samých laskavých, dobrotivých panovníků, dobrých křesťanů, dobrých manželů, dobrých otců, věrných přátel." Zároveň se o Marii Terezii mluví jako o "matce dvou císařů", neboť dva její synové, Josef II. a Leopold II., převzali vládu nad Svatou říší římskou.


Se svými rádci Marie Terezie zahájila řadu tzv. tereziánských reforem, při nichž proběhla modernizace administrativy, armády, ekonomiky a vzdělávání. Pokračoval v nich pak její nejstarší syn Josef II. a společně vytvořili základy silného státu, který v podobě monarchie přežil až do roku 1918.


Marie Terezie naposledy vydechla 29. listopadu 1780 kolem deváté hodiny večer. Třiašedesátiletá císařovna byla pohřbena do dvojtého sarkofágu po boku svého milovaného manžela Františka I. Štěpána Lotrinského v Kapucínské hrobce ve Vídni, kde našli místo posledního odpočinku pouze s několika výjimkami všichni lidé, kterým Marie Terezie vyhradila místo ve svém srdci.


300. výročí od narození této panovnice si připomínáme mimo jiné také výstavami, které se tento rok konají v Rakousku - více informací zde.


Nejmajestátnější připomínkou vlády císařovny Marie Terezie je však bezesporu její pomník na Maria-Theresien Platz (neboli náměstí Marie Terezie) hned naproti Hofburgu. Po stranách se nacházejí dvě stejně vypadající budovy, kterými jsou dvě vídeňská muzea - Naturhistorisches Museum a Kunsthistorisches Museum. Pomník byl na příkaz Františka Josefa I. vytvořen Kasparem von Zumbusch a jeho slavnostní odhalení se konalo v roce 1888. (Slavná císařovna Alžběta Bavorská známá jako Sisi na tuto událost reagovala ve své básni - zde.) Socha je vysoká 20 metrů a váží 44 tun. Marie Terezie zde sedí na trůně, pevně drží onu Pragmatickou sankci a je obklopená svými rádci a důležitými rakouskými vojevůdci té doby. Našli bychom tam jejího osobního lékaře van Swietena (který byl u každého porodu Jejího Veličenstva), hudebníky Mozarta, Haydna a Glucka, státního kancléře Kounice (právě on se mimo jiné zasloužil o sňatek Marie Antoinetty s Ludvíkem XVI.), nejvyššího úředníka správy Haugwitze nebo hraběte Liechtensteina. Jezdecké sochy představují vojevůdce Dauna, Trauna, Khevenhüllera a Laudona.



Sláva císařovně!

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tinka77 tinka77 | Web | 13. května 2017 v 7:52 | Reagovat

Prekrásny článok ako prianie k narodeninám nesmrteľnej cisárovnej.

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 13. května 2017 v 11:06 | Reagovat

zajímavé, včera byl dobrý dokument o Marii Terezii na ČT2 :-) hned jsem si vzpomněla na tvůj blog

3 Sarah's History Sarah's History | Web | 13. května 2017 v 11:16 | Reagovat

[1]: Moc děkuji! "Nesmrtelná císařovna", to je krásné, k Marii Terezii se to moc hodí.

[2]: Velice mě těší, že sis na mě vzpomněla! :) Na ten dokument jsem se včera taky dívala, ale po pravdě jsem trochu zklamaná, čekala jsem od toho víc.

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 13. května 2017 v 12:07 | Reagovat

[3]: taky jsem od toho dokumentu čekala víc

5 Svatá celebrita Svatá celebrita | E-mail | Web | 14. května 2017 v 4:37 | Reagovat

*-* Z dálky vypadá vše jinak než z blízka, chybujeme, protože mnohé známe jenom z veliké dálky a nevíme nic o tom, jak to vypadá z blízka. Jsme naivní idealisté, a tak věříme; vědcům, technikům, programátorům, administrátorům, politikům, svatým kazatelům morálky, skeptikům, pohádkám, kultům, umění, reklamě, televizi, internetu, tiskovinám, cizím lidem, atd. Vše v nás a okolo nás to je experiment, jehož jsme součástí, největším experimentem je zde centrální nervový systém, který ovládá tělo pomocí vědomostí a inteligence. Lidský mozek je pevným bodem, kolem kterého se točí naše kulturní civilizace, která s námi experimentuje, a ze svých chyb se poučuje.

Jak náš lidský mozek vypadá z blízka, na to je mnoho vědeckých názorů, které si často odporují. Mozek to je továrna, která zpracovává informace a programy, a vyrábí z nich informace a programy, které v nás a okolo nás se vším manipulují. V této továrně pracují informace a programy a vyrábějí programy a informace, zde je jádro, kolem kterého se točí život na této planetě. Chybný program a chybná informace, nemůže vytvářet správné programy a správné informace, to co je zde chybné, to vytváří chybné, o tom to zde je. Hodnotu má zde to co je správné, jenže jak poznáme co je zde správné a tím i hodnotné? Umíme jenom porovnávat něco s něčím, a tak je náš názor vždy subjektivní a relativní, protože nedokážeme něco porovnat objektivně se vším co je v nás a okolo nás.

Lidi dělají chyby, příčinou je složitost a změny, tento konzumní svět je velikou evoluční laboratoří, která experimentuje a tak jedinou jistotou zde jenom smrt je. Vesmírné fyzikální stabilní normy (axiom), jsou pevným bodem, kolem kterého se vše točí, nikdo nepochybuje o tom, že existuje gravitace, ale každý pochybuje o tom, že po naší fyzické smrti, zde ještě něco duševního je? Zamysleme se nad tím, jestli ještě existuje nějaká hodnotná kniha, kterou bychom mohli všichni, velmi dlouhou dobu milovat? Taková dokonalá kniha zde nikdy a nikde nebyla, a skepticky pochybuji o tom, že zde někdy v budoucnosti jednou bude.

Tento svět je živý a knihy jsou mrtvé, v tom je jádro problému, moderní hodnotnou knihou je internet a intranet, ovšem tato virtuální digitální kniha, je jako řeka, která se rychle podle situace mění. Opírat se v dnešní době o to, co je napsané na papíře ve staré knize je klasickou chybou vysokoškoláků a politiků, je třeba se opírat spíše o to, co nám dneska najde Google na internetu! Není zde ten, co by se dokázal zavděčit všem, někomu se zavděčíte a jiného zase rozzlobíte, kdo je zde naším pravým svatým pánem, kterému bychom měli sloužit, abychom se zde měli dobře? Naším pravým pánem, je náš centrální nervový systém (mozek), on je zde naší pravým bohem a pánem, který s námi sobecky jako s loutkou manipuluje, od narození do smrti.

6 Sarah's History Sarah's History | Web | 14. května 2017 v 10:25 | Reagovat

[5]: Velmi bych si vážila toho, kdyby mě tady milostivý pan filozof přestal spamovat svými úžasnými úvahami.

7 Občanka Robespierrová Občanka Robespierrová | 14. května 2017 v 10:42 | Reagovat

Svobodu a bratrství!
Jakmile byly včera ty velkolepé slavnosti a všude se mluvilo o výročí narozenin Marie Terezie, hned mne napadlo, že o tom určitě budeš referovat i na blogu - a jak je vidu, tak rozhodně zklamána nejsem! Marie Terezie je prostě bohyně a nespočet moderních suverénů by si z ní mělo brát příklad.
Bravurní dílo, navíc vždy s nadšením obdivuji estetickou stránku každého Tvého článku. C'est admirable!
Ať žije Marie Terezie!!!

PS: Mimochodem taky jsem viděla o ní ten dokument, na nějž upoutávali, ale myslím, že jen vypíchli ty nejobecnější informace. Já čekala, že tam bude více o jejích dětech a rovněž vícero zajímavostí z jejího života.

8 Sarah's History Sarah's History | Web | 14. května 2017 v 10:52 | Reagovat

[7]: Nejdražší Citoyenne de Robespierre, jak ráda Tě tu vidím! Mockrát děkuji, že sis na to vzpomněla a přišla se podívat, velmi si toho vážím. Zároveň mě velice těší, že jsem se nesnažila nadarmo. Děkuji, děkuji, děkuji! <3
Ať žije naše Resel!

To je skvělé, že ses na něj taky dívala! Chtěla jsem Ti o tom napsat, ale napadlo mě to až příliš pozdě a než jsem se dostala k telefonu, tak už bylo za pět osm a to by sis mou zprávu stejně asi nestihla přečíst, tudíž jsem to nechala tak. Jak úžasné, že jsi to i přesto nepropásla!
Jakbysmet jsem se těšila na povídání o jejích dětech, i když uznávám, že to by vydalo na jeden (ne-li celých šestnáct) samostatných filmů, abych byla s výkladem o nich spokojená. Ale i něco málo je pořád lepší než to nic, co tam předvedli. Navíc od dokumentu, na němž se podílí tolik zemí, historiků a potomků Marie Terezie bych očekávala, že tam žádné chyby nebudou. A přece byly. Jaká nehoráznost! Už pomalu začínám shánět herce na svůj vlastní film, však my jim ukážeme, jak to má vypadat. :D (A nějak tam samozřejmě dostaneme i roli Maximiliena!)

9 Rositka Rositka | E-mail | Web | 14. května 2017 v 13:13 | Reagovat

opravdu úchvatný, moc si ti to povedlo

10 Rositka Rositka | E-mail | Web | 14. května 2017 v 13:14 | Reagovat

[9]: Já se těším na film, který snad půjde o vánocích v tv.

11 Sarah's History Sarah's History | Web | 14. května 2017 v 15:02 | Reagovat

[9]: Moc děkuji!

[10]: Myslíš ten, v němž má hrát Vojtěch Kotek? Tak na ten jsem taky hodně zvědavá a doufám, že ho uvidíme dřív než o Vánocích, jsem nedočkavá.

12 Habsburg Habsburg | Web | 17. května 2017 v 15:56 | Reagovat

Vždy obdivuji Tvou grafickou úpravu obrazů. Opět jsi mne nezklamala.
Po fatimské Panně Marii je to nejdůležitější výročí tohoto roku. Děkuji Ti za důstojné připomenutí!

13 Sarah's History Sarah's History | Web | 18. května 2017 v 19:02 | Reagovat

[12]: Moc děkuji!

14 Magicmax :) Magicmax :) | 19. května 2017 v 20:59 | Reagovat

Ahoj Sarah ! :) Naše Arcivévodkyně rakouská :) Víš mně se na tom článku líbí jak přesto že si nevymýšlíš umělý úvod ale dáváš opravdová fakta, tak to skvěle uvádíš. Hned mně napadlo: Takhle bych to nedokázal. Ježtě že tu lidi jako Sarah máme :)

15 Magicmax :) Magicmax :) | 19. května 2017 v 21:19 | Reagovat

Víš ono já vím že vydávát články je těžké ale každý máme rádi, když věci které děláme jsou užitečné a když se nám to líbí, tak nemáme zapomínát, že je to teď a tady. :) Já sám sem překvapený, že si věci z tvých článků pamatuju! :D Ani osobnosti, co probíráme v dějepise si nepamatuju ale na tom tady prostě něco je. :) Víš ty víš asi hlavně jenom o mně a Gil - jak to na nás působí ale tvé články mají vliv i na čtenáře jiné akorát ho tak úzce nesleduješ. :) Svět se vyvíji. Už není žádné Gil-odmily.blog.cz, už není Chatovsem.ic.cz, už ani nejsem na škole s tajemnou komnatou :D, žádná éra Pokémon GO, Obrazovky od Disneyho už nestráží Power Rangers :(, Strýček Skrblík už nikdy nebude mít prvního dabéra... (Asi jsem moc ovlivněnej animákama :D) Jednou všichni skončíme se vším / všemi / všímkoliv. A půjde to postupně. Vždy to bude jen pro další dobro. Jenom se štěstí různě budou střídat. :) Víš a to je kouzelné akorát že nás jiná štěstí opouštějí - ale to ve výsledku nám nevadí (štěstí jak štestí)- jen chci pořádně to štěstí, co se má na mně ted vyblbnout, uchopit dokud tu je. :) Nejen abych nelitoval věcí, co se nestali ale aby i mohl se po obhlédnutí za časy říct: Jo stálo to za to. Tohle jiný nezvládl. :) A úplně stačí, když je to jen pár jiných. :)

16 Calistka Calistka | Web | 30. května 2017 v 18:07 | Reagovat

Tyjo ani se to nechce věřit, že je to už 300 let. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama