Isabella Parmská – 1. část

16. srpna 2018 v 17:15 | Sarah's History
arie Terezie díky své sňatkové politice vešla ve známost jako tchyně Evropy. Už první krok, který v tomto ohledu učinila, pak již navždy patřil mezi nejslavnější a nejdůležitější úspěchy jejího panování: sňatek následníka trůnu Josefa. Koneckonců se Habsburkové řídili heslem: ,,Války nechť vedou jiní, Ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj. / Neboť co jiným Mars, Tobě dopřeje vláda Venuše."1


Jak bývalo zvykem, po vhodné manželce se Marie Terezie začala rozhlížet velice brzy. Ačkoliv se korunní princ narodil teprve 13. března 1741, už na začátku padesátých let se začal předběžně domlouvat jeho sňatek s dcerou španělského krále Karla III.2 Tomuto spojení byla panovnice nakloněná, protože ,,tak aspoň z jedné strany můžeme získat úplnou bezpečnost."3 Jak ovšem vysvětluje v jednom ze svých dopisů, nechtěla se předčasně vázat a byla odhodlaná hledat tak dlouho, dokud s výběrem nebude naprosto spokojená: ,,Skutečná harmonie myslí závisí především na vlastní a svobodné volbě; proto právem váháme omezit takovou volbu našeho syna a vyhlédnout mu několik let předem choť, jejíž budoucí duševní a tělesné vlastnosti ještě nemůžeme posoudit."4
Faktem je, že o kandidátky nouze nebyla. Josefova manželka by se po jeho boku dočkala významného postavení a i sám arcivévoda byl považován za velice atraktivního muže. Současníci ho popisovali jako spíše vyššího mladíka, jenž i přes svou lehce nedbalou chůzi5 působil nanejvýš jemně a elegantně. Duchaplný výraz jen doplňoval arcivévodovu inteligenci. Vzhledově se velice podobal své nejmladší sestře Marii Antoinettě - stejně jako ona zdědil vysoké čelo, pro jejich rod typické modré oči, podle nichž dostal název jistý odstín této barvy, a mírně zahnutý nos. Přesně splňoval ideály tehdejší mužské krásy.

Mladý Josef II. (Martin van Meytens, 1765)
Podobně rokokově perfektní byl i zjev jeho budoucí manželky. Když bylo Josefovi devatenáct let, plány o svatbě s neapolskou princeznou byly již dávno minulostí. Místo toho se Marii Terezii čím dál tím víc zamlouvala jiná bourbonská princezna, která ovšem nepocházela ze španělské, ale z francouzské větve svého rodu. Podobné spojení s Versailles nabízelo příliš mnoho výhod na rozhodování o jiné možnosti - nezapomínejme, že se říše Marie Terezie právě nacházela uprostřed války a možný sňatek s francouzskou princeznou by upevnil spojenectví Francie a Rakouska, které vzniklo zvratem aliancí z roku 1756. Císařovna si od tohoto válečného konfliktu slibovala příležitost, jak od pruského krále Fridricha II. zpět získat Slezsko, o které ji připravil ve válkách o rakouské dědictví. Jakmile tedy i sám král Ludvík XV. projevil horoucí přání o uskutečnění manželství jeho vnučky s habsburským následníkem trůnu, nebylo o čem diskutovat.6 Osud korunního prince byl tak definitivně zpečetěn. Aby se však zachovaly dobré vztahy se Španělskem, domluvilo se, že si Karel Josef, druhý nejstarší syn Marie Terezie, vezme Marii Ludoviku Španělskou. Po smrti císaře Františka I. Štěpána Lotrinského jim mělo připadnout Toskánské velkovévodství.7
Avšak zpátky k manželce arcivévody Josefa. Byla to právě Isabella Parmská, kdo přinášel tolik neodolatelných výhod a kdo se měl dočkat té cti, po níž toužily princezny po všech evropských dvorech.

Isabellini rodiče - Filip Parmský (Alexander Roslin, circa 1750) a Luisa Alžběta Francouzská (anonym, po roce 1760)
Isabelliným otcem byl Filip Parmský, syn Filipa V. Španělského a bratr výše zmiňovaného Karla III. Platil za velmi vzdělaného muže - ovládal například několik jazyků, z nichž se mnoho naučil sám. Odjakživa ho více než politika ovšem zajímalo vojenství či umění a rovněž byl i přes svůj věk považován za dětinského. Přátelil se hlavně se svými komorníky a jak už to bývá, o vztazích s nimi brzy začaly kolovat nejrůznější klebety.8 V devatenácti letech se Filip oženil s Luisou Alžbětou Francouzskou, nejstarší a také prý nejmilejší dcerou Ludvíka XV., která se jako jediná ze svých sester vdala. Tento sňatek byl pro versaillský dvůr velmi překvapující - jedině manželství s korunovanou hlavou bylo považováno za hodné francouzské princezny.9 Mezi manželi panoval rozdíl sedmi let, takže se Babette, jak Luisu Alžbětu v rodinném kruhu nazývali, vdávala v pouhých dvanácti. O dva roky později otěhotněla a 31. prosince 1741 okolo páté hodiny odpoledne v madridském Buen Retiru10 porodila svou první dceru, která byla pokřtěna jako Isabella Maria Louisa Antonietta Ferdinanda Josepha Saveria Dominika Joanna.

Křtiny Isabelly Parmské (Antonio González Ruiz, circa 1742)
Ač byla Luisa Alžběta ještě sama dítě, s Isabellou si dokázala vytvořit velmi vřelý vztah.11 S manželem to již ovšem bylo horší - přiznala, že se v jeho náručí mění v kus ledu,12 a nikdy si k němu nedokázala najít cestu. Jakkoliv nešťastné toto manželství bylo, deset let po Isabelle přivedla na svět ještě dva potomky, oba v roce 1751 - 20. ledna syna Ferdinanda a 9. prosince dceru Marii Luisu.

Parmská rodina, zleva: Ferdinand, Marie Luisa, Luisa Alžběta, Filip, Isabella a guvernantka Marie Catherine de Bassecourt (Giuseppe Baldrighi, circa 1755)
Babette byla popisována jako okouzlující žena s pronikavýma očima, které zdůrazňovaly její bystrost. Následkem nedobrých vztahů s Filipem a snad i dědičností se u ní začala projevovat melancholie, ale i přesto zůstávala silnou a ambiciózní osobností, která vždy dosáhla všeho, co chtěla. O Parmě se vyjadřovala výhradně jako o ,,ubohé díře"13 a často a ráda se proto vracela do rodného Versailles. Například v roce 1748 zde se svou malou Lisette strávila několik měsíců.14 S ohledem na Luisinu povahu není žádné překvapení, že si přála, aby se její potomci měli ještě lépe než ona. Hodně vysoko mířila zejména s Isabellou, jejíž sňatek s následníkem habsburského trůnu byl z velké části právě Luisiným úspěchem (její spis ,,Pozorování motivů a důsledků manželství madame, dcery infanta Dona Filipa, s arcivévodou, synem císařovny a královny Maďarska" je datován již na 30. ledna 175015). Osud však nechtěl, aby se Babette Isabelliny svatby dožila - boj s neštovicemi prohrává 9. prosince 1759, tedy necelý rok před tou její doslova vysněnou událostí.

Devítiletá Isabella s matkou (Jean-Marc Nattier, 1750)
Z Isabelly, s níž měla její guvernantka madame de Gonzalés nelehkou práci,16 se mezitím stala krásná mladá dáma obdivovaná každým, kdo ji kdy spatřil. Nebylo pochyb o jejím jižanském původu, zanechal totiž stopy v podobě tmavých vlasů, snědé pleti a téměř černých očí. Charakteristická byla její malá, hezky utvářená ústa. Isabellin půvab ovšem nespočíval výhradně ve vzhledu - jak se o ní mnozí vyjádřili, její duch byl ve skutečnosti snad ještě více okouzlující než zevnějšek. I na ženu té doby byla nezvykle dobře vzdělaná, její vědomosti jsou dokonce přirovnávány ke vzdělání, jež se dostalo jejímu budoucímu muži jakožto následníku trůnu. Isabella se zajímala o filozofii, o níž přečetla spoustu knih zejména od italských a francouzských autorů,17 a sama vedla další úvahy. Víme, že napsala ,,O módní filozofii" - bohužel se nám dochoval pouze seznam probíraných témat, podle něhož se ale dá posoudit, že se v pojednání věnuje francouzským volnomyšlenkářům odmítajícím stoicismus, jímž se ona sama snažila řídit.18 Cizí Isabelle nebyla ani psychologie, byla velmi dobrým znalcem lidí a dokázala toho využít. Slušně se vyznala také v politice,19 ačkoliv to většina dam - a překvapivě taky spousta mužů - podobného postavení tehdy nepovažovala za nutné. Podobně neobvyklá byla infantčina záliba ve vaření a lukostřelbě.20 Jednou se jí na lovu prokazatelně podařilo střelit čtyři kance čtyřmi ranami.21 Dále Isabella velice milovala umění - je proslulá dokonalostí, kterou dosáhla ve hře na housle22 (hudbu nazývala ,,potěšením všech lidí"23), a stejný talent projevila i ve výtvarném umění; její kresby a malby můžeme obdivovat dodnes. Ráda psala básně, zaznamenala své názory o správné formě dopisů, složila smuteční projev pro statečného vojáka,24 dochovaly se nám její ,,Křesťanské úvahy", v nichž se zabývá otázkami o náboženství a smrti a jejichž tisk po roce 1763 schválila Marie Terezie,25 také plánovala rozsáhlé dílo ,,Mravy národů", kde však dospěla pouze k Egypťanům.26 Měla náčrt autobiografie,27 v níž Isabella popisuje hluk, který způsobovala jako malá, její vinou rozbité ozdoby, svou zálibu v kotrmelcích, následné úrazy, občasnou hrubost k jejímu kadeřníkovi a lásku, kterou pociťovala k Francii a naopak neoblibu Itálie.28 Absolvovala výuku náboženství, dějin a zeměpisu a samozřejmě nesměly chybět jazyky - francouzština, italština, španělština a němčina.29 Nakonec ještě připomeňme matematiku, která rovněž patřila mezi Isabelliny zájmy.30 Parmský lazebník Sgavetti se o ní ve svém deníku vyjádřil následovně: ,,Madame Isabella se za hezkého počasí ráno prochází v zahradě, přes den procvičuje hru na housle a zpěv, učí se jazyky, vyšívá a maluje, někdy také vaří; to vše samozřejmě jen pro své potěšení."31

Osmiletá Lisette (Jean-Marc Nattier, 1749)
Zkrátka a dobře lze Isabellu vnímat jako sečtelou, inteligentní a empatickou princeznu, která stejně tak, jako splňovala tehdejší ideály vzhledově, své současníky překvapovala povahou. Ze své svatby ovšem příliš nadšená nebyla a dokonce několikrát projevila přání odejít do kláštera.32 Není nijak překvapující, že měla ze sňatku takové obavy. Nezapomínejme, že manželství jejích rodičů navíc rozhodně nebylo harmonické, což se docela jistě muselo na Isabelle nějakým způsobem podepsat.
V jejím pojednání ,,Traité sur les hommes" můžeme pozorovat značnou nechuť k mužskému pohlaví: ,,Neužitečné bytosti, vybavené především samolibostí a egocentrismem. Vědomí méněcennosti je vede k tomu, aby ženy zotročovali."33 Na světě jsou jen proto, aby páchali zlo, a ačkoli jsou obdařeni rozumem, chovají se hůře než zvířata, navíc jim jde jen o tu jednu věc.34 Jednoduše zastávala názor, že každá žena by mohla žít bez muže, avšak muž bez ženy nikoliv.
Ale ani arcivévoda Josef ve Vídni neskákal ze svatebních plánů radostí. Hraběti Salmovi, svému bývalému komořímu, napsal: ,,Čím více se blíží ta chvíle, tím jsem rozrušenější. Přiznávám však, že ne radostí, ale obavami, že nebudu šťastný. Cítím se ještě příliš mlád a sotva schopen zvládnout sám sebe - jak mohu vést ženu? Ještě nikdy jsem nepoznal půvaby lásky, Bůh ví, jak se mi povede."35
Útěchou mu ovšem byla skutečnost, že podle všech svědectví i zaslaného portrétu mu byla vybrána opravdová kráska. Jak napsal kancléř von Kaunitz: ,,Arcivévoda pojal zcela zvláštní a velikou náklonnost k infantce Isabelle a dal to Jejich Veličenstvům najevo tak poctivě, že tím velice dojal rodičovská srdce a rozhodnutí padlo stejně rychle jako definitivně."36 To ovšem sám Josef popřel: ,,Nezajímá mě ani vzhled, smysl pro humor či jiné půvaby."37 Nakonec však neměl jinou možnost než se se svým osudem smířit. ,,Udělám vše pro to, abych si získal úctu a důvěru své nevěsty. Pokud jde o lásku, víte, že nejsem zastánce koketování a tváření se přívětivě, protože takové jednání by bylo proti mé přirozenosti. Prosím, jestli se Vám naskytne příležitost, varujte ji (Isabellu), aby si ode mě neslibovala krásně upraveného mladíka, který jí bude říkat tisíce sladkých nesmyslů, nýbrž muže odhodlaného jí od samého začátku projevit všechny možné ohledy a pozornosti, jaké si jen může přát. To jest, jak věřím, v čem spočívá má povinnost, o jejíž naplnění se budu snažit, až na to přijde. Je však jen jedna jediná cesta, jak dobýt mé srdce, a sice aby mi při své laskavosti důvěřovala natolik, aby mě jednou za čas požádala o radu, kterou jí poskytnu tak srdečně a upřímně, jak jen to umím, bez špetky mé prostořekosti; protože když člověku na něčem tolik záleží, již nezbývá místa na žerty."38

Miniatura Isabelly Parmské (François Elie Vincent)
28.září 1760, jen pár dní před svatbou, však arcivévoda opět hledal útěchu u hraběte Salma: ,,Jsem velice neklidný a manželství mě děsí víc než válečné tažení… zvlášť od chvíle, co jsem dostal instrukce od J. M. císaře, které mě vyděsily a nanejvýš překvapily… pomyšlení na to, co mě čeká, mi případá těžké a vzbuzuje ve mně odpor… nikdy v životě jsem se necítil tak zkrušený a ustaraný, a to vše jedině z obavy, že nepochodím dobře. Kdybych byl soukromou osobou, všechno bych zrušil a nikdy se neopovážil oženit. Ovšem jako oběť státu se oddávám a doufám, že Bůh moji oběť přijme příznivě a že mě odškodní, pokud ne na tomto, tak na onom světě. Jejich Majestáty se snaží rozptýlit mé obavy rostoucí s každou vteřinu."39
Josef viděl v právě probíhající válce příležitost zapojit se a poprvé v praxi využít své vědomosti. Dokonce bylo již vše připraveno, aby společně s generálem Daunem okusil vojenského života.40 Tyto plány však překazila svatba s Isabellou, která byla v očích Marie Terezie větší prioritou. Josefovi se to pochopitelně nelíbilo, jak je zřejmé z jeho stížnosti Salmovi: ,,Vždy jsem předvídal, že válka nebude mít konce tak dlouho, dokud mě k ní nepustí. Řeknete si: ,To je ale hloupé prohlášení od milence, který se za tři týdny bude ženit!' Avšak má touha, služba císařovně a blaho jejích poddaných by mě donutily odejít na bojiště, kdyby mi svolení bylo dopřáno od samotného oltáře. U něj bych ještě před odchodem políbil a objal nevěstu, a pak by mi už nic nestálo v cestě k armádě. Při čtení těchto řádků si pomyslíte, jak je na nich vidět, že mi do svatby zbývá ještě měsíc, protože až ta chvíle nastane, těžko budu přemýšlet jako Alexandr Veliký. Zřejmě to bude tím, že jsem ještě nepoznal lásku, jež mě v tomto ohledu nejspíše ovlivní, jako to dokázala už u tolika lidí moudřejších než jsem já…"41

Nejvěrnější podobizna Marie Terezie vznikla rok před svatbou století (Martin van Meytens, 1759)
Starosti snoubenců však nemohly zastavit nadšení Marie Terezie, která se už na tu velkou událost nemohla dočkat, jak mimo jiné prozrazuje dopis Marii Antonii Saské z 9. června 1760: ,,Enormně mě zaměstnávají přípravy na synovu svatbu. (…) Netrpělivě očekávám svou snachu; existuje o ní jen jediný úsudek: má nejšarmantnější povahu, k tomu vypadá půvabně a je velice mírná. Svého syna, jenž si tu radost zaslouží, spatřím velmi šťastného. Mohu s ním být spokojená, má dobré vlastnosti, jen je málo vstřícný; doufám, že se to časem poddá."42
Polnímu maršálu Josefu Wenzelu Liechtensteinovi zase napsala: ,,Všechno, co se týká této svatby, zcela odpovídá mým představám, takže si od ní slibuji nejšťastnější počátek a pro budoucnost lepší dny ve stáří, než mi byly dopřány v mládí. Radost, kterou vyvolá v Itálii to, že uvidí panovníka, také není tím nejmenším potěšením, jaké mám, a doufám, že se to dobře odrazí na mém zdraví."43
Císařovnu pak trápil jen správný výběr data, o němž se zmiňuje znovu Liechtensteinovi: ,,Protože tento týden už beztak zaplňují pobožnosti a plesy, ohlašuji se na úterý, protože to je právě můj nejšťastnější den v roce (Míněn je 12. únor, kdy se Marie Terezie v roce 1736 vdala za Františka I. Štěpána Lotrinského. Za svůj druhý nejšťastnější den v životě pak považovala 13. březen,44 jenž se do historie zapsal narozením Josefa II. - pozn. S.) a nemohu jej prožít zábavněji než u knížete. Doufám, že do té doby tomu nezabrání zdravotní stav. Včera se říkalo, že by se měl konat vjezd do Parmy, čehož je mi líto kvůli velkým vydáním a nesnázím. Znovu nabízím všechny vozy, které tu mám, budou-li se knížeti hodit. Svatba byla stanovena na začátek října a já požaduji, aby byla nejpozději šestého, protože na pozdější datum připadá můj nejnešťastnější den v roce, ten císařův (To jest 20. říjen, který se roku 1740 stal úmrtním Karla VI., otce Marie Terezie - pozn. S.)."45

Isabellin pastel - Hlava dívky (Isabella Parmská, podle François Bouchera)
Ještě v době všeho plánování se Isabella stihla skrz písemnou korespondenci seznámit s Marií Kristinou, nejmilejší z dcer Marie Terezie. Princeznám netrvalo dlouho pochopit, že v sobě našly značné zalíbení a že se z nich jistě stanou důvěrné přítelkyně. Isabella se už nemohla dočkat, až svou švagrovou bude moci pozdravit tváří v tvář a ne jen skrz dopisy: ,,Madame, moje milovaná sestro! Za pět týdnů budu mít konečně to štěstí, že Vás spatřím. Nedokáži popsat, s jakým potěšením očekávám tento okamžik."46
7. září 1760 byl uzavřen sňatek per procurationem, tedy v zastoupení, kdy místo ženicha zastal Liechtenstein. Už ten dorazil s mimořádnou pompou, při níž bylo potřeba více než 300 poštovních koní.47 Nevěstě dokonce přijel naproti císař, který ji doprovodil do jejího nového domova48 - Isabellin odjezd do Vídně následoval hned po všech oslavách. Průvod byl skutečně obrovský: nevěstě sloužil kočár tažený osmi grošáky, dále ji provázela osobní garda a spousta kavalírů a dvorních dam a kromě panošů, štolbů, jízdních sluhů, komorných a lokajů nesměl chybět ani vojenský oddíl lučištníků. Samozřejmě se účastnil také Josef Wenzel Liechtenstein, který neopomínal posílat své panovnici zprávy o průběhu cesty: ,,Nevěsta zcela překonala má očekávání a mohu Vaši císařskou Výsost ujistit, že žádný portrét se jí nepodobá a že je pro malíře těžké správně ji namalovat. Nedokáže zachytit vznešené rysy tváře, důstojnost spojenou s půvabem a skromností. Jeho královská Výsost arcivévoda bude nejšťastnějším princem na světě, uvážíme-li jeho povahu a srdce. Mohu dodat, Vaše Veličenstvo, že všichni kavalíři z mého doprovodu jsou nadšeni."48 - ,,Nevěsta chytře a velmi šarmantně konverzovala a budoucí císařovna, navzdory křehkému zevnějšku, v žádném případě není rokoková panenka, nýbrž vzdělaná, bystrá žena s mnoha zájmy."49
Podobně se řídila i sama Isabella, která zprávy o průvodu, slavnostech, divadelních představeních a rovněž o počasí podávala Marii Kristině. Dopis z 24. září odeslaného z Klagenfurtu ukončila takto: ,,Na shledanou, moje milá sestro, půjdu si teď lehnout a končím jako pokaždé, aniž bych Vás pevně objala. Miluje Vás Vaše věrná sestra Isabella Maria Louisa."50 V jiném, rovněž psaném na cestě do Vídně, Marii Kristině tímto způsobem dává najevo náklonnost: ,,Nakonec doufám, že jste přesdvědčená o mých citech k Vám a o radosti, jakou působí Vaše city mně."51

Marie Kristina - Mimi (Pierre Joseph Lion, mezi 1760 a 1768)
K tradičnímu oficiálnímu předání nevěsty došlo ještě o něco dříve, 13. září v Casalmaggiore.52 Po slavnostním obřadu se konala osobní audience, při níž kníže Auersperg, vyslanec císařského páru, přečetl Isabelle jejich dopisy. Velice srdečná a láskyplná byla hlavně slova Marie Terezie. Těšila se, až bude Isabellu moci nazývat svou milovanou dcerou, a slíbila, že jí bude po celý život dobrou matkou.
2. října 1760, tedy den poté, co Isabella dorazila na Laxenburg, se konalo její první setkání s jen o devět měsíců starším Josefem.53 Ten ji pak doprovodil na Belvedere, kde již čekala její nová rodina - Marie Terezie s chotěm, císařova sestra Charlotta Lotrinská, dále Karel Josef, druhý syn císařského páru, a samozřejmě i jejich dvě nejstarší přeživší dcery, Marie Anna a Marie Kristina, ta, na niž se Isabella tolik těšila. (Jak Isabella později přiznala: ,,Přimkla jsem se k ní od okamžiku, kdy jsem ji spatřila."54) Po tomto představení následoval slavnostní oběd. Odpoledne přijely zbylé děti Marie Terezie, které se směly účastnit velkého koncertu a večeře.
Josef byl Isabellou od první chvíle nadšený, proto se mu jistě ulevilo a zbývající dny do svatby, které strávili v odloučení - Josef v Hofburgu a Isabella v Belvederu - se nemohl dočkat, až svou okouzlující ženu znovu uvidí.

Isabella a Josef (Martin van Meytens, 2. pol. 18. stol.)
Přání Marie Terezie se splnilo a obřad byl stanoven na čtvrtek 6. října. Nikdo nepoznal, že se monarchie právě nachází uprostřed války, která později dostala název sedmiletá; císařovna si skutečně dala záležet na tom, aby slavnost byla nanejvýš ohromující a aby tím znovu jednou zdůraznila moc své říše. A opravdu, tato událost je dodnes nazývána svatbou století. Marie Terezie ještě ten den napsala své přítelkyni Marii Amálii Saské o tom, že v zápalu materšké radosti na chvíli úplně zapomněla, že je panovnice.55
Ve svých pamětech tuto svatbu zmiňuje sedmihradský šlechtic Georg Rettegi: ,,Šestého října stály ve všech ulicích, kudy se měla nevěsta ubírat, dvě řady vídeňských měšťanů v lesku svých zbraní. Na každém rohu byli na stráži dragouni na koních, také oni v plné zbroji. Ve všech ulicích byly hudební kapely, všechny dveře a okna byly obleženy nepřehledným množstvím lidí, bohatých i chudých. Nejprve projel císařský pluk, po něm následovalo 120 nádherných kočárů tažených krásně zdobenými koňmi. Jezdci a lokajové, kteří jeli kolem kočárů a před nimi, měli slavnostní uniformy. Svatební průvod se blížil pomalým krokem. Všechny pohledy byly upřeny na vznešenou postavu nevěsty, na její černé vlasy a obočí, překrásný účes, na čelenku posetou drahokamy, na šaty ze stříbrného brokátu. Po příjezdu na hrad ji odvedli ke kostelu, kde ji již očekával její snoubenec, arcivévoda Josef. Po svatebním obřadu byla večer před Hofburgem a Dómem sv. Štěpána uspořádána iluminace, jakou dosud ještě nikdo neviděl. Záře světel téměř 3000 lampionů přesahovala dokonce i čtyřpatrové domy. Na hradním nádvoří svítily dvě řady 3000 voskovic a nespočetné množství pochodní. Ulice města byly po celou noc zaplněny davy lidí a volání, hudba a taneční rej byly tak hlučné, že málem nebyly slyšet dělové salvy, nepřetržitě odpalované z bašt."56
Deník Das Wienerisches Diarium pak svatbu století osmnáctého popisuje takto: ,,Tuto noc a ještě dvě následující bylo bílými voskovicemi ozářeno nejen císařské a královské sídlo, ale mnoho tisíc lamp ozařovalo také obě triumfální brány. Žádné pero nedokáže s dostatečnou věrností vylíčit všechnu krásu a nádheru tohoto slavnostního a nanejvýš blaženého dne, k čemuž přispívalo i to nejlepší počasí, jaké si lze jen přát… Vozy, koňské postroje a livreje svědčily o vybraném vkusu, který byl ve shodě s jejich neuvěřitelnou cenou… Všecny tyto znamenitosti ale zdaleka předčil půvabný zevnějšek a výjimečně přívětivé chování Její Jasnosti princezny a nevěsty, která si získala srdce všech, kdož ji spatřili…"57
Tak významná epizoda dějin si samozřejmě vyžadovala také výtvarné zpracování. Marie Terezie tímto úkolem pověřila svého dvorního malíře Martina van Meytense, který vytvořil cyklus pěti obrovských obrazů. Dnes je můžeme obdivovat v Ceremoniálním sále ve vídeňském Schönbrunnu.
Na prvním z nich pozorujeme Isabellin svatební průvod. Nepřehlédnutelný je její modrý, stříbrně zdobený kočár, zevnitř potažený sametem stejných barev a zvenčí zkrášlen vyřezávanými ozdobami, na dvířkách také alegorickými výjevy.58 S nevěstou tímto krásným vozem jede její vrchní hofmistryně, hraběnka Antonie Erdödy. V pozadí se nachází zimní sídlo Habsburků Hofburg a na levé straně Augustiniánský kostel, kam nás přenese další obraz.
Zde už vidíme samotný obřad, který napjatě sleduje celý dvůr. Vykonal jej papežský nuncius Vitaliano Borromeo. Josef s Isabellou na sobě mají majestátní oděv ze stříbrné látky.
Následovaly slavnostní tabule ve velkém sále v Hofburgu a v devět hodin59 večeře v redutním sále.
Na závěr výjev zvaný ,,Serenáda v Redutě" zachycující císařskou rodinu a nejvyšší šlechtu užívající si představení. Mezi diváky sedí malý chlapeček, v němž mnoho lidí poznává Wolfganga Amadea Mozarta.
Slavnosti pokračovaly ještě pár dní po svatbě, dokud se celá Vídeň zase nezačala věnovat svým každodenním povinnostem. Celková cena hlavních oslav se odhaduje na 3 000 000 florinů,60 což je v přepočtu přibližně 450 000 000 Kč.
1.HERRE, Franz. Marie Terezie: Velká žena na habsburském trůně. 2. vydání. Praha: Brána, 2004. 280 stran. ISBN: 80-7243-219-2.
2.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
3.HERRE, Franz. Marie Terezie: Velká žena na habsburském trůně. 2. vydání. Praha: Brána, 2004. 280 stran. ISBN: 80-7243-219-2.
4.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7
5.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
6. HERRE, Franz. Marie Terezie: Velká žena na habsburském trůně. 2. vydání. Praha: Brána, 2004. 280 stran. ISBN: 80-7243-219-2.
7.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
8.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
9.LATOUR, Louis Thérèse. Princesses Ladies And Salonnieres of The Reign of Louis XV. 1. vydání. Londýn: Kegan Paul, Trench, Trubner & Co, 1927. 284 stran.
10.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
11.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
12.Tamtéž.
13.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7
14.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
15.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7
16.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
17.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
18.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
19.HERRE, Franz. Marie Terezie: Velká žena na habsburském trůně. 2. vydání. Praha: Brána, 2004. 280 stran. ISBN: 80-7243-219-2.
20.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
21.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
22.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
23.Tamtéž.
24.Tamtéž.
25.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8
26.Tamtéž.
27.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
28.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
29.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
30.WEISSENSTEINER, Friedrich. Synové Marie Terezie. 1. vydání. Praha: Ikar, 2005. 158 stran. ISBN: 80-249-0594-9.
31.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
32.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
33.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7
34.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
35.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7
36.RIEDER, Heinz. Marie Terezie: Osudová hodina Habsburků. 2. vydání. Praha: Ikar, 2004. 174 stran. ISBN: 80-249-0384-9.
37.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
38.Tamtéž.
39.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7. Menší jazyková úprava
40.PEČÍRKA, Josef. Život císaře Josefa II.: Obšírné vypsání jeho dnů od kolébky až ku hrobu. Olomouc: Eduard Hölzl, 1847. 176 stran.
41.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
42.ETZLSTORFER, Hannes. Marie Terezie: Soukromý život panovnice. 1. vydání. Praha: Ikar, 2010. 208 stran. ISBN: 978-80-249-1384-1.
43.Tamtéž.
44.REINALTER, Helmut. Joseph II.: Reformer auf dem Kaiserthron. 1. vydání. München: C.H. Beck, 2011. 128 stran. ISBN: 978-3406621529.
45.MT soukromý život panovnice
46.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
47.RIEDER, Heinz. Marie Terezie: Osudová hodina Habsburků. 2. vydání. Praha: Ikar, 2004. 174 stran. ISBN: 80-249-0384-9.
48.Tamtéž.
49.HASMANN, Gabriele. Romantičtí Habsburkové. 1. vydání. Praha: Víkend, 2017. 218 stran. ISBN: 978-80-7433-210-4.
50.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
51.HASMANN, Gabriele. Romantičtí Habsburkové. 1. vydání. Praha: Víkend, 2017. 218 stran. ISBN: 978-80-7433-210-4.
52.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
53.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7
54.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
55.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
56.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8
57.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
58.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
59.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
60.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.

 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 17:32 | Reagovat

Ještě si dovolím pár doplňujících slov na závěr, které si dle mého názoru tak dlouhý a pro mě velmi významný text vyžaduje.
Isabellin životopis jsem na tomto blogu již předtím zpracovala třikrát, ten nejkratší z nich byl zároveň prvním článkem vůbec a třebaže jsem ho již smazala, znamená pro mě památku na mé začátky.
Je tedy víc než zřejmé, jak moc mě Isabella okouzlila, když jsem jí věnovala již tolik místa. Zároveň je díky skvělému designu od mé drahé dvorní grafičky přítomná na každé stránce, a tak nejde přehlédnout, že ji mám tolik v oblibě.
Díky předchozím verzím Isabellina životopisu mám dokonalý přehled o tom, jak se vyvíjelo nejen mé psaní, ale vůbec rozsah znalostí o této italské princezně. Musím však uznat, že tentokrát jsem se snažila víc než kdykoliv jindy. Pro důvěryhodnost je vše pečlivě ozdrojováno (což na mém blogu mělo být odjakživa vše, budiž mi to odpuštěno) a pro oživení jako vždy doplněno mnoha dobovými obrazy, tentokrát popsanými hned u nich, nikoliv na úplném konci článku, jak tomu bývalo u těch minulých.
Nabízí se otázka, jak dlouhá tato série o Isabelle Parmské bude. Stručně: velmi, velmi, velmi dlouhá. Mimo jiné byla práce na ní důvod mé dlouhodobé neaktivity, která je nyní (jak doufám) odůvodněná.
Připravené mám již všechny díly, dohromady budou čtyři. Nemám předem určený plán zveřejnění, jsem však toho názoru, že menší pauza mezi nimi neuškodí.
Velké poděkování chystám k poslední části, ale nedokáži to zcela vynechat – mockrát děkuji všem přátelům, kteří mi s tímto mým doslova celoživotním dílem nepopsatelně pomohli, za jejich přízeň, lásku, trpělivost a motivaci. Obrovské díky samozřejmě patří i všem čtenářům, jejichž výdrž skutečně obdivuji, pokud dočetli až sem, a pevně věřím, že se znovu setkáme u zbývajících dílů, které nebudou o nic méně vyčerpávající než tento! ♥️ Žijte blaze.
Sarah

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 20:56 | Reagovat

tak to je velice zajímavé čtení:)ráda čtu tvé články
a líbí se mi že uvádíš zdroje:)
jen si vždycky říkám že si ty informace zapamatuji ale nikdy si to nepamatuju a pak mě to mrzí:)

3 Aduna Aduna | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 22:19 | Reagovat

Je těžké se k tomu vyjádřit...!!!, zvlášť, pomyslíme-li, milá sestro, na to, že si to celé lze vyložit libovolně. :D
Článežeg je pěkný, boží, půvabný a čtivý...hehe
Ale ne, dodala bych jen (že tvoje články fakt čtu, jen občas blbě chápu), že má euforie je na místě, neboť jako bych se díky tvému krásnému psaní o svatbě na ní ocitla. Isabella by v podstatě mohla být (nebýt sňatkové politiky) nezávislá žena, spisovatelka, taková rokoková Jane Austen. Akorát by místo Lefroye asi měla Mimi no. :D Ale osud tomu chtěl (a doba), že spojila svůj život s Josefovým, proto doufám, že když ta svatba stála tolik peněz, že mimikou a gestikou nedávala příliš najevo, co si opravdu myslí dejme tomu o mužích a celkově o tom, že se má vdávat...ale věřím, že jednak ji nedalo zarmoutit MT a pak také byla dost protokolem proškolená na to, aby věděla jak se chovat a ovládat(to bych nezvládla, neumím si vůbec představit pod jakým tlakem musela být). Mrzí mě, že problémy ve vztahu jejích rodičů se na ni tak podepsaly, ale to je bohužel běžný psychologický jev, alespoň, že našla útěchu v kreativních činnostech, vzdělání a později i Mimi. Mám jen obavy, že snad nebylo nic, o čem by si musela nechat od Josefa poradit, ach ta chlapská ješitnost.... :¨D I když zrovna tohle určitě nebylo to, co posléze bylo tím problémem, proč si k sobě ti dva vlastně nenašli pořádně cestu, já bych na jejím místě z toho měla úplné deprese a změnila bych orientaci (protože to je ze dne na den normálka že). :D
Dále bych ještě chtěla pochválit skvostná díla o která je článežeg doplněn, jsem ráda, že jsi neopomněla přidat mou oblíbenou podobiznu MT. :)
No a z těch zdrojů jsem úplně odvařená... :'DD
Miluju tvé články o Isabelle, protože tam jde víc než u jiných článků cítit ta vřelost a chuť s kterou o ni píšeš, ale i tak je ten článek jeden velký nešvár, protože stejně si Isabellu vlastně můžu vyložit zcela libovolně...

4 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 7:26 | Reagovat

[2]: Mockrát děkuji! :)
Hlavním poselstvím této části důležitým pro ty následující je jednoduše fakt, že si Josef vzal Isabellu, což měla na svědomí sňatková politika, není třeba v tom hledat nic složitého. :) A hlavně není nutné si vše pamatovat - nejdůležitější je užít si čtení!

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 8:17 | Reagovat

Já, zamrzlá romantička, mám takhle v oblibě dvě postavy české historie, byť se v ní ani jedné z nich moc místa nevěnuje. Záviš z Falkenštejna a Jindřich z Lipé nejst. Ale takhle důsledně jsem se jim zatím vůbec nevěnovala....

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 10:17 | Reagovat

Hezký, napínavý jak detektivka, i když znám konec...:) Obdivuju Tvoji pečlivost.

7 pepe pepe | E-mail | 17. srpna 2018 v 11:53 | Reagovat

Vynikající článek. Moc se mi líbil. K té podobě s Marií Antoinettou. To jsem si přesně uvědomil předevčírem, kdy jsem byl v Josefově- pevnosti, kterou nechal Josef II postavit. Je tam i jeho socha před muzeem. Když jsem před ní stál, tak ta jejich podoba byla opravdu veliká. Okamžitě mě praštila do očí.

8 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 15:18 | Reagovat

[3]: Celý tvůj komentážeg, milá sestro, je jedna velká šifra! Jestli jednou budu slavná a za sto let mě bude někdo zkoumat tak jako já dnes Isabellu, tak o tomto tvém dílku vyjde celá kniha dlouhá jako Anna Karenina a jejím obsahem budou možnosti, jak jej lze pochopit, a na úplný závěr věta: ,,Ale vlastně si to můžete vyložit zcela libovolně," která všechny čtenáře dobije. :D :D
Tvůj komentážeg je také fantastický, půvabný, čtivý, pěkný, zajímavý a nepřekonatelný! :D
Musím však podotknout, že sis to libovolně vyložila úplně blbě! Šedé buňky mozkové mají taky prázdniny? :o
Pravdu máš jen tak nějak ve všem, a to je dost slabé, čekala jsem od tebe víc. :'(
(Už vážně, co si o mně ještě kvůli tomuhle pomyslí. :D) To s Jane Austen mě taky napadlo! Jenomže je fakt, že ženy se v té době takhle pracovně umělecky vlastně nemohly věnovat ničemu. Třeba Mozartova sestra Nannerl, která byla podle některých snad ještě talentovanější než Wolfgang, se z tohoto důvodu musela přestat věnovat hudbě, třebaže dnes by možná měla ještě větší úspěch než její bratr. Výjimkou je snad těch pár rokokových malířek.
Ale na druhou stranu je zase pravda, že zrovna Jane Austen byla jenom o třicet pět let mladší než Isabella (což je historicky celkem dost, ale stejně), takže kdyby i ta moc chtěla - a nebýt jejích titulů -, tak by to třeba šlo. Když se to ovšem takhle vezme, vydávat mohla nakonec i se svým postavením, viz tisk těch Křesťanských myšlenek… Nekonečné úvahy! Třebaže nebyla spisovatelkou z povolání, jako by tomu zřejmě bylo, kdyby žila v téhle době, stejně se nám toho dochovalo víc než dost a dosud oplakávám každý její ztracený lístek a taky každičkou větu, kterou jsem v této svojí práci nepoužila! :( (Na to si počkejte na tištěné vydání, moje příští verze bude publikována už jenom takhle. :D)
Jak se dozvíš v následujících dílech, mimikou ani gestikou nedávala najevo vůbec nic. 😍
S těmi rodiči máš pravdu, sama na sobě vidím, že mají na povaze člověka větší podíl, než by mohlo být dobré.
Myslím, že Josefovi by udělalo radost i to, kdyby si od něj nechala poradit, o čem má dnes psát! :D
Náhlá změna orientace je nejběžnější věc na světě, hlavně když tě někdo zklame svým nedostatečně podobným účesem. :D Třeba se Isabelle líbil Mimin hairstyle víc než Josefův, jednoduché! (Ve skutečnosti to tak ale vůbec není a celý druhý díl je jenom o vyjmenovávání důkazů její homosexuality a vzápětí jejich vyvrácení, tudíž si to můžeš vyložit zcela libovolně.)
Máme stejný oblíbený portrét Marie Terezie! (Přehlížej fakt, že zbožňuji každičkou její podobiznu, kde si je aspoň trochu podobná.) Jako v The Sims - objevena společná vlastnost, pojďme se lépe poznat! :D
Zdroje jsou to nejodpornější, do čeho jsem se kdy mohla pustit. :D Dokument, ve kterém jsem si je připravovala, se proto právem nazývá "Úmrtní list". :D
A moc moc moc děkuji!!! <3

9 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 17:51 | Reagovat

[5]: Jim se zde bohužel nebudu věnovat ani já, v oblibě mám jiného Falkensteina, nicméně musím jen doporučit se do toho co nejvíce ponořit, je-li ta možnost.

10 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 17:51 | Reagovat

[6]: Moc děkuji! :) A prosím, žádné spoilery! :D

11 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 20:03 | Reagovat

[7]: Mockrát děkuji! Velmi si toho vážím.
Josefov mám v plánu navštívit už dlouho, doufám, že se vhodná příležitost naskytne již brzy. Původně se jmenoval Ples a zmínka o něm jakož i o Josefu II. je také v Babičce od Boženy Němcové - http://sarahshistory.blog.cz/1611/bozena-nemcova-babicka
Když jsme u Josefových soch, minulý týden jsem konečně navštívila Laxenburg a objevila tam jeho jezdeckou sochu, ještě jinou než jaká je ve Vídni na Josefsplatz, nikdy předtím jsem takovou neviděla a jistě si dokážete představit, jak moc mě nadchla.
Ve výše citované knize od Hanse Magenschaba jsem narazila na tvrzení, podle něhož si Josef s Marií Antoinettou byli vzhledově stejně tak podobní, jako byli povahově zcela odlišní. Zajímavá myšlenka.

12 pepe pepe | E-mail | 19. srpna 2018 v 15:07 | Reagovat

Zdravím Vás Drahá Sarah. Ano, vím, že se Josefov dříve jmenoval Ples. Určitě jej navštivte, ale nejlépe s někým. Dá se celý obejít kolem dokola hradeb, jsou tam vysázeny vzrostlé stromy, je to příjemná a nenáročná procházka.Krásně jsou vidět všechny obranné prvky, včetně terénních úprav. U jedné z bývalých bran je vstup jednak na hradby a jednak do podzemí. V podzemí se jde s lampami se svíčkou, je to zajímavé.
Gratuluji k objevu sochy a určitě zajímavým letním výletům. Ano, ta podoba obou mě zarazila. A povahově? Asi ano, ale nelze srovnávat Marii Antoinettu za mlada, to byli určitě jiní. Potom se z Marie Antoinetty stala typická Habsburská silná osobnost, která se projevila za revoluce. Odvážná, statečná, inteligentní, důstojná a majestátní. Byla vystavena za revoluce řadě těžkých zkoušek a ve všech obstála.Proto je v uvozovkách nesmrtelná a suverénně nejznámější královnou Francie.Ne nadarmo se říká, že král Ludvík XVI měl pak jen jednoho muže, svoji ženu. Co se týče Isabelly, tady je velká škoda, že jednak brzo zemřela a tím pádem s Josefem neměla řadu dětí a nějakého následníka trůnu.
Totéž platí bohužel o Marii Antoinettě. Ta sice děti měla, ale kromě nejstarší dcery Marie Thereze Charlote nikdo nepřežil. A Marie Therese Charlote byla také silná ženská osobnost. Když se Napoleon vracel k moci v r 1815, Ludvík XVIII zbaběle utekl ale ne ona. Začala dávat dohromady vojáky, věrné královi. I o ní Napoleon řekl s obdivem. Ona je jediný muž z rodiny Bourbon. Nyní byly  natočeny ve Francii velmi zajímavé dokumenty, jednak o Marii Antoinettě a rekonstrukci jejího Hameau de la Reine a druhý o její dceři Marii Therese de France. Odkazy jsem Vám poslal, jak budete mít čas, podívejte se na ně.

13 Katty Katty | Web | 19. srpna 2018 v 15:21 | Reagovat

Isabella Parmská byla úžasná a obdivu hodná žena. Už na samotném plátně působí vzdělaně,chytře a spravedlivě..rozhodně klobouk dolů :) Už se těším na pokračování článku :)

14 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 20. srpna 2018 v 10:51 | Reagovat

[13]: Přesně má slova! Isabellu obdivuji od první chvíle a každým dnem víc a víc, o to větší mám radost, že nejsem jediná. :) Mockrát děkuji!

15 stuprum stuprum | Web | 22. srpna 2018 v 2:06 | Reagovat

Italské princezny mám nejradši, pořádají opulentní hostiny.

16 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 13:18 | Reagovat

Gratuluju k titulce...:)

17 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 22. srpna 2018 v 13:42 | Reagovat

Zajímavý článek. Josef II. je i můj oblíbenec :-)

18 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 15:15 | Reagovat

[16]: Díky moc! :) Jsem za ni Hance velmi vděčná, mám radost, že se díky ní o Isabelle dozví co nejvíce lidí. A hlavně je skvělé vidět, že si historie na titulce konečně prosazuje své čestné místo.

19 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 15:19 | Reagovat

[17]: To moc ráda slyším! Kdybys/te si o něm chtěla kdykoliv popovídat, což já vždy, jsem aktivní jak na mailu, tak Facebooku. :) Josefinisté musí držet spolu! :D

20 Ivet Ivet | Web | 22. srpna 2018 v 18:44 | Reagovat

Vynikající články zde máte a  úúúúúúžasný celý blog se mi moc líbí :-) dávám za 1* Děkuji za návštěvu mého blogu i za milý komentík,hezký večer přeji.

21 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 19:10 | Reagovat

[20]: Děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji! :) Krásný večer i Vám.

22 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 19:37 | Reagovat

Adminsitrátorka Blog.cz napsala, že dává na titulku články od členů Autorského klubu jenom, když jsou pravdu vyvedené. Gratuluji k dobrému počinu.

[20]: Jé ahoj, Ivet66! :)

23 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 22. srpna 2018 v 19:39 | Reagovat

Opravdu povedený článek, oceňuji popsání obrázků hned u nich stejně jako ozdrojování textu. I když na tenhle blog moc nechodím, pokaždé mě dokáže potěšit, když sem náhodou zavítám. :-)

24 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 23. srpna 2018 v 8:51 | Reagovat

[22]: O to víc to pro mě znamená! :) Díky, Víťo!

25 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 23. srpna 2018 v 8:52 | Reagovat

[23]: Děkuji! Pevně věřím, že se setkáme i u pokračování. :)

26 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 23. srpna 2018 v 15:32 | Reagovat

[25]: Také v to doufám. :-)

27 Terka Terka | Web | 24. srpna 2018 v 10:39 | Reagovat

Narazila jsem na tento článek na úvodní stránce a smekám. Krásný styl psaní a neskutečně zajímavé čtení. Snad nezapomenu a vrátím se i na další díly. :-)

28 Janče Janče | Web | 25. srpna 2018 v 17:20 | Reagovat

WOOOW tak tomuhle spracování příběhu a obrázků nemůžu nic vytknout :) jedině to že není v knižní podobě, protože tuhle knížku bych si určitě pořídila :)

29 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 28. srpna 2018 v 14:00 | Reagovat

[27]: Moc děkuji! :) Po vydání následující dílů se určitě ozvu, mám obrovskou radost se zájmu.

30 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 28. srpna 2018 v 14:02 | Reagovat

[28]: Ach, to mě přímo dojímá! Mockrát děkuji. <3 A kdo ví, třeba se i té knižní podoby jednou dočkám, je to můj velký sen. Blog beru jako takovou přípravu a zpětné vazby si velice vážím, zvlášť je-li tak pozitivní! :)

31 benjamin2121 benjamin2121 | E-mail | Web | 3. října 2018 v 23:19 | Reagovat

Máš velmi pěkný blog. Nebýt toho, že ses zastavila na mém blogu, a pochválila jeden obrázek, nikdy bych tvůj blog nenašel. Budu se sem rád vracet.

32 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 12. října 2018 v 15:59 | Reagovat

[31]: Děkuji!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama