Isabella Parmská – 2. část

28. září 2018 v 12:59 | Sarah's History |  Isabella Parmská
sabella si srdce celé rodiny dokázala získat velmi rychle. Hlavně Josef byl svou chotí zcela nadšen a brzy jí začal přezdívat Tia-Tia.1 O jeho radosti nalezené v manželství svědčí tato slova: ,,Neuplyne den, abych ji neobdivoval."2 Také jedna dvorní dáma si všimla, že ,,srdce mladého prince překypovalo touhou a nadšením."3 Josef přiznal, že odloučení od Isabelly, byť jen krátké při veřejných zábavách, je pro něj utrpením4 - konkrétně si například stěžoval, že kvůli ceremoniálu nemůže u tabule sedět vedle ní.5 Večery společně trávili muzicírováním, Josef hrál na spinet či na cello a Isabella na housle nebo zpívala.6

Není pochyb o tom, že Josef Isabellu velmi miloval. Na veřejnosti to však nikdy nedával najevo. Karl von Zinzendorf dokonce prohlásil: ,,Studoval jsem arcivévodu. Snad nikdy se nebude jevit tak lidsky jako jeho vznešení rodiče. Chová se velmi povýšeně a při doprovázení své ženy se vždy tvářil vážně a lhostejně."7 - Jak ironické, že právě tento ,,nelidský" arcivévoda je dnes známý jako selský císař! Dokonale to svědčí o vlivu života ve světě etikety na postoj člověka. Zatímco někteří s tím neměli žádný problém, jiní, jako například Josef, se na veřejnosti uzavírali do sebe, což mělo za následek podobné mylné závěry jeho současníků.

Josef II. orající u Slavíkovic - anonym, 19. stol.
Podle tradice odjeli novomanželé hned 15. listopadu 1760, tedy měsíc po svatbě, do Klosterneuburgu.8 Ve 12. století tam působil markrabě Leopold III. Babenberský, svatořečený patron Rakouska. Karel VI., otec Marie Terezie, zde později plánoval ke klášteru přistavit majestátní sídlo, které ovšem nikdy nebylo dokončeno a ani sám císař Karel neměl příležitost si svůj vysněný palác užít. Pro Marii Terezii tedy taková pouť znamenala nejen křesťanský zvyk, ale také vzpomínku na otce.9

Isabella a Josef - Johann Zoffany, 18. stol.
Císařovna skutečně splnila, co nevěstě svého syna slíbila ještě před svatbou - zamilovala si ji jako vlastní dceru, obdivovala všechny její vlastnosti a lze předpokládat, že s představou tak výjimečné budoucí císařovny svého lidu byla nanejvýš spokojená. Františku I. Štěpánu Lotrinskému sice v jistých ohledech připadala Isabella překvapivě dětinská, ale nijak špatně to neovlivnilo jeho přízeň, ba naopak.10
Snad jediný, kdo Isabellu nedokázal ocenit, byla císařovnina nejstarší přeživší dcera Marie Anna, jíž v rodinném kruhu nikdo neřekl jinak než Marianna. V dětství prodělala mnoho nemocí a vinou nejzávažnější z nich se jí na zádech vytvořil hrb.11 Třebaže se jej snažila zakrývat nejrůznějšími šátky, prý to byl také jeden z důvodů, proč se nikdy nevdala. Místo toho se proto věnovala studiu a po vzoru svého otce také sbírkám hmyzu, později dokonce vydala vlastní katalog mincí ražených za vlády Marie Terezie.12
Marianna byla jakožto nejstarší císařská dcera hned po matce nejdůležitější žena u dvora. Toto místo po ní ale dle zavedeného dvorního ceremoniálu přejala Isabella jako manželka korunního prince.13 Pozornost, o kterou Marianna celý život tolik usilovala, se nyní přenesla na okouzlující Italku, což v Marianně přirozeně vyvolalo žárlivost. Svatba století se navíc konala přesně v den Marianniných dvaadvacátých narozenin, čímž se na arcivévodkyni znovu pozapomnělo.

Marie Anna, nejstarší přeživší dcera císařovny - Jean-Étienne Liotard, 1762
Princezny tento chladný vztah, jenž mezi nimi panoval, na veřejnosti nijak neprojevovaly a nedělalo jim problém se objímat a zdvořile konverzovat. Isabellina nedůvěra však byla silnější. Její pojednání ,,Kouzla falešného přátelství" tak může být namířeno právě proti Marianně. V listech, které Isabelle adresovala Marie Kristina, rovněž nalezneme poznámky jako: ,,Neukazuj tento dopis mé sestře Marii Anně," z čehož lze soudit, že Isabella nebyla jediná, kdo si s Mariannou příliš nerozuměl.14
Když se pak posuneme o dvacet let dál, po smrti Marie Terezie odjela Marianna do Klagenfurtu, kde pomohla založení Alžbětinského kláštera.15 Ačkoliv se sama jeptiškou stát nechtěla, konečně zde našla tolik vytoužený klid. O její náklonnosti k tomu místu svědčí rovněž skutečnost, že zde strávila svá poslední léta a na její přání je zde pohřbena.
Nesrovnatelně lepší vztah navázala s Isabellou její desetiletá švagrová Johanna Gabriela. Hannerl, jak se jí říkalo, byla Isabellou fascinovaná a dokonce si ji vybrala jako kmotru pro své první svaté přijímání, k němuž došlo 1. března 1761.16
Za zmínku stojí také Karel Josef, ten, který měl uskutečnit plánovaný sňatek rakouského arcivévody a španělské princezny. Vybrána mu byla Marie Ludovika. Přestože byla pověstná svou nevzhledností a tvrdilo se, že trpí tuberkulózou a epilepsií,17 krom předčasného úmrtí jednoho z budoucích manželů nemohlo svatbě už nic zabránit.

Miniatura Karla Josefa - anonym, 1760
Karel byl oblíbený jak u císařovny, tak u Isabelly. Hrabě Karel Batthyány, vychovatel jeho staršího bratra Josefa, o Karlovi jednou napsal: ,,Má dobré srdce, je velkorysý a od přírody zdvořilý."18 V lednu 1761 se však u druhého následníka trůnu objevily příznaky neštovic, jimž 18. ledna podlehl. Isabella chtěla být přítomna u posledního pomazání a dělala vše pro to, aby Karlovi dodala odvahy19 - marně. Celý dvůr se ponořil do smutku. Tak nešťastný začátek prvního roku stráveného ve Vídni znamenal pro obzvláště citlivou Isabella velkou ránu.
V květnu téhož roku na slavnost Těla a Krve Páně se Josef s Isabellou vydali do Mariazell, rakouského poutního místa.20 Je doloženo, že nocovali v klášteře v Lilienfeldu a víme také o lovu pstruhů v Traisenu.21 Josef v dopise své matce odeslaném právě na této cestě: ,,Vy víte, že si na světě nepřeji nic víc než milost Vašeho Majestátu, přátelství mé ženy a svou spásu. Zítra se tak rychle, jak jen to bude možné, vrátíme domů, abychom opět viděli matku, která nás zahrnuje důkazy svého přátelství, a vladařku, která je nám tak nakloněná."22
Dá se předpokládat, že právě na této cestě Isabella poprvé otěhotněla. 3. srpna jí kvůli nevolnosti pouštěli žilou.23 Jakmile se jí ani po tomto léku jinak účinném úplně na cokoliv neulevilo, bylo jasné, že je parmská princezna skutečně v naději.

Isabella na miniatuře - anonym, 18. stol.
Mezitím se stále víc a víc prohluboval Isabellin vztah s Marií Kristinou zvanou Mimi. Ta se narodila v den císařovniných pětadvacátých narozenin, což jí zajistilo titul nejoblíbenější dcery. Podobně jako Isabella byla výtvarně velmi nadaná, rovněž se dochovalo spoustu jejích děl. Albert Saský, který společně se svým bratrem Klementem do Vídně přijel v lednu 1760,24 Mimi popsal těmito slovy: ,,(…) svým půvabným zevnějškem, bezvadnou postavou a okouzlujícím obličejem, spojovala ještě živost ducha a temperament, vlastnosti, které mě nadchly od prvního okamžiku."25 Náklonnost, kterou k arcivévodkyni pojal hned od prvního setkání, je zcela zřejmá a dle všeho nebyla neopětovaná. Marie Kristina se matce svěřila a ta jí dala najevo, že ji jakožto svou nejmilejší vynechá ze sňatkové politiky a výběr ženicha přenechá zcela na ni. Albert Saský se navíc zalíbil i Marii Terezii26 - přesto si pár musel na svatbu ještě několik let počkat.

Marie Terezie s manželem a dětmi - Martin van Meytens, 1764
V Albertových zápisech se dočteme také o Isabelle: ,,Hned po příjezdu jsem byl představen novopečené princezně. Této úžasné ženě nebylo ještě ani dvacet let, úctu si však nezískala jen přednostmi srdce, ale i nesmírnými znalostmi a talentem. (…) Ve srovnání se švagrovými (lze předpokládat, že na mysli měl zejména Marii Kristinu - pozn. S.) sice nebyla tak zářivě krásná; v hovoru možná až příliš rezervovaná, její tvář halil - přes veškerou snahu, kterou vynakládala na zastření - stín trudomyslnosti, prozrazující, že není docela šťastná. Nikdy se však v tomto směru nevyjádřila, a to ani před lidmi, jimž plně důvěřovala…"27
Isabella byla často považována za přecitlivělou. Když náhle ztratila svou milovanou matku a jen pár měsíců poté byla nucena vdát se za Josefa, není překvapující, že to nesla velmi těžce. Marii Kristině o tom napsala pojednání ,,O údělu princezen": "Co čeká dceru velkého knížete? Její osud je bezesporu jedním z nejnešťastnějších. Již od narození vystavena předsudkům lidu, předurčena jen k tomu být vystavena veteši jako čest a etiketa, jež svět přiřkl velikosti jejího postavení - trest od chvíle, kdy začne žvatlat. Útěcha, v níž může doufat nejubožejší žena v nuzné chýši, je princezně na zámku odepřena. Její postavení ji olupuje o poznání lidí, kteří ji obklopují, její hodnost, daleka od toho, aby jí poskytovala sebemenší výhodu, jí bere největší příjemnost života, kterou mají všichni lidé, společnost… Ve světě lesku a slávy, ve kterém musí žít, nemá ani přátele, ani známé, nikoho, s kým by mohla mluvit.
Ale to není všechno. Nakonec se ji snaží zničit. Je odsouzena k tomu, aby opustila svou rodinu a zemi - a proč? Aby patřila neznámému muži, jehož povahu a způsob myšlení nezná, pro rodinu, která ji snad bude přijímat se žárlivostí, přinejmenším však s opatrností: aby se stala obětí nešťastné politiky ministrů, kteří nenašli lepší způsob navázání spojenectví mezi dvěma panovnickými domy a kteří od toho pak očekávají věčný svazek, jenž je ve skutečnosti až neuvěřitelně křehký."28

Rytina Isabelly Parmské - Johann Gottfried Haid, 1760
Cítila se ,,otrokyní etikety", svůj vzácný čas musela ,,obětovat jen nudným ceremoniím."29 Je tedy nanejvýš přirozené, že Isabella byla vděčná za tak blízkou duši, jakou ve Vídni našla v Marii Kristině. Ačkoliv se stále nacházely ve stejné budově a denně se vídaly, často si dopisovaly. Dochovaly se dvě stovky nejrůznějších psaníček, lístků i delších úvah, jimž vděčíme za přiblížení života na dvoře Marie Terezie. Josef proti tomuto přátelství nic nenamítal; byl rád, že si Isabella s jeho sestrou tak dobře rozumí. Častý je však názor, že si tyto dvě arcivévodkyně rozuměly až příliš, a řada historiků používá Isabelliny dopisy jakožto důkaz její homosexuality. Podle mnohých Italka v manželství trpěla. Isabella přiznala, že svou roli shledává pouze v ,,rodičce následníka trůnu"30 - to však nemusí nic znamenat, pokud uvážíme, že stejnému tlaku byla vystavena každá žena vysoko postaveného muže; na začátku manželství také sama Marie Terezie, která přitom postupně dala život šestnácti potomkům.
Isabella ve svých dopisech Mimi užívala oslovení jako ,,Drahá sestro", ,,Milá přítelkyně", ,,Moje srdce", ,,Můj anděli", ,,Láskyhodná, zbožňováníhodná, milá, svatá sestro", ,,Nejmilejší osle", ,,Ach, Ty oslíčku" ,,Moje stařenko"31 a dokonce také ,,Milovaný koupací oblečku."32
Zde ukázka několika dopisů psaných Isabellou, samozřejmě pro její nejdražší Mimi:
,,Dobré ráno, moje sestro. Protože jsem právě otevřela oči, nedokáži příliš dobře zodpovědět Vaše dotazy. Mohu Vám ale sdělit, že se cítím dobře a dobře jsem se vyspala. Že Vás šíleně miluji a doufám, že Vás budu líbat a Vy budete líbat mě. Císař chtěl vyrazit na lov, ale nevím, jestli pojede. Arcivévoda chtěl jít také, jíst pak budou u mě, takže večer žádná audience a žádná hra… Musím Vám oznámit, že se už nemohu dočkat chvíle, kdy budu moci zemřít na Vašich ňadrech… Adieu, líbám Vás a zbožňuji Vás měrou, která se nedá popsat a nutí mě chvět se u Vašich nohou… Zacházejte s mým ubohým srdcem ohleduplně a odpusťte mu! Je sice pravda, že by to bylo moc sladké, ale milovat Vás ještě víc už nedokážu, tak mi dovolte milovat Vás a navěky zbožňovat!"33

Isabella a Mimi - anonym, 18. stol.
,,Nejmilejší, nejcennější poklade, chtěla jsem Ti už napsat, ještě než přijede ta anglická komorná, ale kdo dokáže být vzhůru ještě před sedmou hodinou. Adieu, moje útěcho, je od Tebe tak hezké, že na mě myslíš, doufám, že Tě dnes v půl jedenácté uvidím. Líbám Tvoji arciandělskou prdelku…"34
,,Nejmilostivější sestro, být od Vás odloučená je trýzeň, která se nesnáší právě lehce… Už žádná radost, žádné potěšení, všechno je fádní… Nemohu doufat v nic jiného než ve smutek a bolest, i ty nejpříjemnější věci ztrácejí svůj půvab, dokonce ani hudba, největší útěcha všech lidí, mi nepomáhá uspořádat zbloudilé myšlenky… Na koho dolehl zármutek, tomu nepomáhá nic lépe než posvátné, smutné texty… S čím se dá srovnat radost, kterou pocítím, až budu opět moci klesnout k Vašim nohám? Doufám, že se mi té milosti dostane již brzy…"35
,,Mohu říci, že je to má jediná radost, když Tě vidím a mohu být s Tebou… Ten neklid nemohu snést, nemohu myslet vůbec na nic jiného než na lásku k Tobě. Věř mi, má nejmilejší… Miluji Tě jako šílená, jen kdybych věděla proč… Ale co mohu dělat, když Tě znám?"36
,,Věř mi, že mé největší, ba mohu říci jediné štěstí spočívá v tom… být s Tebou. Nikdy ani nebe, ani země, ani nepřítomnost nebo někdo nemůže v tomto ohledu změnit mé smýšlení…"37
,,Tvrdili mi, že den začíná Bohem. Já jej však začínám myšlenkou na osobu, kterou miluji, protože na ni myslím neustále."38
,,Projev mi spravedlnost, kterou dlužíš mé něze. Žádám důkazy, poruč vše, co chceš, i to nejtvrdší - a udělám to s radostí."39

Autoportrét Marie Kristiny, circa 1765
Neklidu převládajícího v Isabelle si všimla hraběnka Kounicová, snacha kancléře Václava Antonína Kounice. Její vyprávění zaznamenal Karl von Zinzendorf: ,,Tvrdila, že (Isabella) žila extrémně omezený život a pociťovala velký nátlak… Vše prožívala až přehnaně. Velmi ji například rozhořčilo, když jí vzali její služebnou, v níž zároveň měla důvěrnici. Nebo když nešťastnou náhodou v průběhu lovu zemřel za jejím kočárem muž, soucit, který projevila, rozhodně nebyl nepatrný."40
Od Mimi se nám dochovala charakteristika Isabelly, psána na její přání: ,,Povím Ti tedy, že neznám žádnou, která je příjemnější. Krásné vlasy a oči, hezká ústa a vše tak výrazné, že člověk i přes Tvůj šelmovský výraz rozpozná ducha, jenž v Tobě vítězí. Ňadra taková, že si vnadnější ani nelze představit. Tím končí popis Tvého zevnějšku. Protože Ti ale v žádném případě nechci lichotit, připojím k tomu, že barva Tvé tváře je v porovnání s Tvými vlasy trochu moc tmavá, a že Tvé ruce nejsou tak pěkné jako zbytek Tvé postavy, i když se nedá tvrdit, že jsou ošklivé.
Co se Tvého nitra týče, to je ještě mnohem víc hodné lásky než Tvůj zevnějšek. Máš skrz naskrz dobré srdce pro své přátele, o čemž dostávám denně nové důkazy
Pokud jde o Tvého ducha, o něm je zbytečné mluvit, protože Tvé spisy o něm podávají dostatečné svědectví… Tohle je tedy to, co si o Tobě myslím, v dobrém i ve zlém, ačkoliv nepochybuji o tom, že i bez toho víš, že k Tobě cítím nekonečnou něhu, přátelství a obdiv. Svoji úplnou oddanost bych nedokázala vyjádřit lépe než těmito řádky, které tak zraňují moji sebelásku."41
,,Co se náboženství týče, je to bod, kde není o čem pochybovat. (Jak Isabella sama napsala: ,,Není to otázkou modliteb; dělej své povinnosti, protože jen to je opravdová oddanost Bohu."42 - pozn. S.) Přesto Ti vytýkám, že jsi vůči tomu, koho sis oblíbila, poněkud předpojatá a že těžko měníš svůj názor. Ráda lidi týráš, ale když dosáhneš svého cíle a lidé jsou rozzlobení, jsi zoufalá z toho, že se Ti to podařilo."43

Portrét Isabelly - Alessandro Longhi, 18. stol.
Hádky se ale nevyhly ani císařské rodině. U Mimi a Isabelly docházelo k příležitostným nedorozuměním,44 častěji však v případě nejmilejší dcery Marie Terezie a následníka trůnu. O jednom takovém případu se nám dochovala zmínka v Isabellině dopise Marii Kristině: ,,Víš, co se včera stalo. (…) Přesvědčila jsem arcivévodu, že on je vinen, ačkoliv máš na celé věci svůj podíl také Ty; o tom však neví. Prosím Tě tedy, až ho příště potkáš, chovej se jako obvykle. Pokud k Tobě bude chladný, dělej, že sis toho nevšimla. Jestli začne o tom včerejším incidentu, pokus se přejít to žertem. Neplánuji Ti tímto dokázat, že měl pravdu. Naopak tím chci docílit toho, aby si uvědomil svou chybu a aby si Tě díky tomu více vážil. Kdyby Tě znovu škádlil, pro jednou se tomu poddej a zasměj se, hlavně se to nesnaž zakrýt. Tvůj nadhled, který mu tímto dáš najevo, mu pak představím jako Tvou velkou výhodu, což se nemine účinkem a bude Tě mít díky tomu ještě raději. Odpusť, že Ti to všechno píši. Věř mi, že to dělám jen kvůli našemu velkému přátelství. Žádám Tě, abys na to myslela. Adieu, objímám Tě celým svým srdcem a čekám na Tvou odpověď jako zločinec na rozsudek, protože jak už víš, jsem do Tebe blázen."45
Něžné city, které Isabella chovala k Mimi, neunikly Albertu Saskému: ,,Zdálo se tenkrát, že chová hlubokou náklonnost k druhé arcivévodkyni, ke své švagrové, a že se stala její nejdůvěrnější přítelkyní."46

Mimi - Joseph Hickel, 18. stol.
Nyní se znovu dostáváme ke snad nejspornější části Isabellina životopisu. Otázka zní: byla opravdu lesbička? Dle mnoha historiků nabízejí výše uvedené dopisy pouze jedinou odpověď - obecně se uznává, že mezi dvěma princeznami musel panovat intimní poměr.
Nezapomínejme však na to, že slovo ,,milovat", které se v Isabelliných dopisech vyskytuje v různých obměnách téměř v každé větě, bylo v 18. století používáno častěji, ba takřka neustále. Hned se mluvilo o lásce, třebaže měli na mysli jen velkou úctu, jak nám dokazuje Josefův list pro Mimi: ,,Milá sestro! Tento dopis Ti předají dva zajímají cestující, které jsem poznal a nemohl k nim nepociťovat lásku a úctu."47
A druhá otázka: zbylo v Isabellině srdci vedle Mimi ještě místo pro jejího muže? Nejlepší odpovědí nám bude spis ze začátku května 1762, v němž se Isabella svěřuje Mimi o Josefově nevolnosti: ,,Arcivévoda je opět zcela zdráv, a umíš si představit, jakou mám radost. Kdyby to mělo trvat déle, nebyla by to už žádná legrace. Měl pravdu, byly to jen větry, a po čtvrthodině velkých potíží se mu ulevilo a teď se už úplně uzdravil. Oba jsme se zase dobře vyspali a já doufám, že pojedeme na hon. Adieu, i když Tě silně miluji, přesto jsem včera vycítila, že arcivévoda má přednost. Adieu."48 Jinde se zase můžeme dočíst: ,,Tak silnou lásku, jakou cítím k Tobě, jsem pocítila včera i k arcivévodovi."49 - Není to snad dostatečné svědectví, že jí Josef, byť ho v listech nazývala pouze ,,arcivévodou" (ale také o Marii Terezii se vyjadřovala jen jako o ,,císařovně"), doopravdy nebyl lhostejný?

Dame, die einen Brief zerreißt - akvarel Marie Kristiny, 18. stol.
Krom Isabelliných dopisů se historici snaží tento fakt popřít jistou příhodou, podle níž si s Mimi vyměnila nočníky. Ano, skutečně k tomu došlo, ale za značně méně romantických okolností. Manželka následníka si stěžovala na blíže neuvedený problém s toaletou a Mimi jí okamžitě nechala poslat svůj nočník, Isabella se jí za to odvděčila stejným darem - zajímavý je na tom všem snad jen vzkaz, v němž Isabella doufá, že si na ni Mimi při použití vždy vzpomene.50
1.EGGHARDT, Hanne. Děti Marie Terezie: 16 osudů mezi leskem a bídou. 1. vydání. Praha: Ikar, 2012. 176 stran. ISBN: 978-80-249-1886-0.
2.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Revolucionář z boží milosti. 1. vydání. Praha: Brána, 1999. 240 stran. ISBN: 80-7243-044-0; 80-242-008.
3.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
4.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
5.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Revolucionář z boží milosti. 1. vydání. Praha: Brána, 1999. 240 stran. ISBN: 80-7243-044-0; 80-242-008.
6.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
7.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
8.-9.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
10.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
11.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8.
12.HAAG, Sabine. Zuhanden Ihrer Majestät: Medaillen Maria Theresias. Vídeň: KHM-Museumsverband, 2017. 100 stran. ISBN: 978-3-99020-132-9.
13.-16.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8.
17.TARABA, Luboš. Josef II. 1. vydání. Praha: Epocha, 1999. 191 stran. ISBN: 80-902129-7-2.
18.WEISSENSTEINER, Friedrich. Synové Marie Terezie. 1. vydání. Praha: Ikar, 2005. 158 stran. ISBN: 80-249-0594-9.
19.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
20.-21.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
22.EGGHARDT, Hanne. Muži Marie Terezie. 1. vydání. Praha: Ikar, 2017. 184 stran. ISBN: 978-80-249-3281-1.
23.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
24.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
25.-26.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8.
27.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
28.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8.
Menší jazyková úprava.
29.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
30.HASMANN, Gabriele. Romantičtí Habsburkové. 1. vydání. Praha: Víkend, 2017. 218 stran. ISBN: 978-80-7433-210-4.
31.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
32.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
33.-35.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
36.-37.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
38.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
39.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
40.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
41.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
42.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
43.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8.
44.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
45.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
46.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8.
47.HASMANN, Gabriele. Romantičtí Habsburkové. 1. vydání. Praha: Víkend, 2017. 218 stran. ISBN: 978-80-7433-210-4.
48.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
49.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Revolucionář z boží milosti. 1. vydání. Praha: Brána, 1999. 240 stran. ISBN: 80-7243-044-0; 80-242-008.
50.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.

 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Myslíte si, že byla Isabella Parmská lesbička?

Ne
Spíše ne
Ano
Spíše ano

Komentáře

1 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 28. září 2018 v 13:39 | Reagovat

Ani tentokrát samozřejmě nesmí chybět můj komentář k článku aneb znovu to, co se už výše nevešlo.
Myslím, že není třeba opakovat, jak moc pro mě Isabella znamená a jak velmi mi na zpracování jejího životopisu záleží; jsem si jistá, že je vše zcela zřejmé.
V druhé části jsem se tedy zaměřila na její vztahy s členy císařské rodiny a zejména pak na Isabellino slavné přátelství s Mimi. Třebaže se jedná o celkem populární a často omílanou záležitost, usilovala jsem o to, abych vám ji představila z trochu jiného pohledu, konkrétně takového, který připouští i jinou možnost než tu, že mezi Isabellou a Marií Kristinou musel nutně existovat intimní poměr.
Předpokládám, že by v diskuzi došlo na otázku, co si o tom myslím já. Sebevíc jsem se v článku snažila působit objektivně a zůstat u prostého vykládání faktů, myslím, že můj postoj stejně není nerozeznatelný. Všímám si u toho v knihách, s nimiž jsem pracovala: pokud si autor přeje Isabellu vykreslit jako homosexuála, pak se nebude namáhat se zmiňováním skutečností, které přispívají k popření této teorie. Toť k mému postoji. Velmi mě však zajímají vaše názory – budu tedy vděčná, pokud se vyjádříte v komentářích.
Závěrem bych znovu chtěla poděkovat všem přátelům, známým a čtenářům za obrovskou inspiraci a motivaci. Moc vám dlužím, děkuji!

2 tinka77 tinka77 | Web | 28. září 2018 v 14:58 | Reagovat

Izabela asi mala potláčané lesbické sklony. Telesná láska s Jozefom ju unavovala a snažila sa jej aj vďaka častým potratom vyhýbať. Zo strany Mimi šlo evidentne iba o priateľstvo

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 28. září 2018 v 15:03 | Reagovat

skvělý článek, s chutí jsem přečetla..do té doby jsem vůbec nevěděla že se poukazuje na Isabelinu homosexualitu
z dopisů mi přišlo že mají mezi sebou intimní vztah ale je pravda že slovo láska a milovat se v té době užívalo častěji

a taky je pravda co jsi psala pokud autor chce mít Isabelu jako lesbičku tak ji tak vykreslí a použije k tomu zdroje které to podpoří

4 Vlaštovka Vlaštovka | Web | 28. září 2018 v 20:31 | Reagovat

Víš bylo by zajímavé, kdyby oni ty historické osobnosti si mohli přečíst, co o nich dnes píšeme. Jaký by to byl pro ně asi pocit si to takhle číst? :) Si až říkám. Jistě by to bylo značně zajímavé. :) Škoda, že to nejde. Ale bylo by zajímavé vědět, jak by se při tom asi cítili. :)

5 Melkora Melkora | Web | 29. září 2018 v 2:21 | Reagovat

Jsem ráda, že seriál pokračuje. Je to jistě pozoruhodná žena.
Jen v anketě mi chybí možnost, doufám, že ano. :-D

6 Melkora Melkora | Web | 29. září 2018 v 2:44 | Reagovat

Jinak, jistě, v její době bylo zvykem používat trochu jiný způsob vyjadřování, nicméně lidé jsou stejní tenkrát i dnes. Přeci jen vztah přátelský se od mileneckého trochu liší, má jinou dynamiku.
A já tam to milostné napětí jednoznačně vidím.

7 pepe pepe | E-mail | 29. září 2018 v 6:55 | Reagovat

Drahá Sarah.
Vynikající článek. Velmi dobře zpracovaný, velmi zajímavý, čte se jedním dechem od začátku až do konce.Gratuluji. Když čtu některé v uvozovkách historické články různých rádobynovinářů tak ti by se od Vás měli učit. Ukazuje nám pohled na tuhý život princezen, kdy vše vypadá jako nádherný bezproblémový život v přepychu ale jak je vidět není to zcela pravda, je to i život ve zlaté kleci. Co se týče vztahu mezi oběma ženami, jsem zcela přesvědčen, že byly pouze výborné přítelkyně, spřízněné duše. Něco navíc v tom hledají jen dnešní senzacechtiví lidé. Dopisy jsou psány jazykem 18 století a bylo to opravdu zcela běžné si takhle psát.Případů je mnoho. Vy sama znáte další takový a to Marie Antoinette a Fersen.

8 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 29. září 2018 v 10:40 | Reagovat

Někdo obyčejný napíše komentář. Magicmax napíše rovnou blog. :D http://chatshistory.blog.cz/

9 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. září 2018 v 12:50 | Reagovat

[2]: Děkuji za komentář! Je zajímavé slyšet názory ostatních.

10 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. září 2018 v 13:07 | Reagovat

[3]: Moc děkuji!
Ono v historii je velmi jednoduché přímo vtlačit lidem, aby si o dané osobě mysleli to, co sám autor - je potřeba pouze vynechat fakta, která se k danému názoru nehodí, zbytek vylíčit příliš barvitě a voilà, extrémy jsou na světě. Stačí se podívat na populárně naučné časopisy: lidé jednoduše chtějí slyšet, že záporné postavy dějin nemusely být tak špatné a že naopak osobnosti, které k vývoji přispěly kladně, jsou vlastně těmi opravdovými zloduchy s tisíci nedostatky. Přímo touží, aby jim někdo zkazil jejich představy. V tomto případě se jim hodí, aby z Josefa II. udělali zamilovaného hlupáka, jenž si – oslepen láskou – nevšiml, že s ním jeho žena trpí a útěchu hledá u jeho sestry. Nechci se sama pouštět do souzení, zda je na tom alespoň zrnko pravdy; je nutné však vše brát s rezervou. Dnešní historikové se lidem svůj obor snaží představit tak, aby je zaujal; a kde je pravda nezajímavá, tam si to už sami upraví dle svého a vymluví se na nedostatek pramenů. Domýšlení vydávané za fakty, jež údajně nelze popřít, v tom tkví celý problém.
Tolik k přístupu veřejnosti. Jak už jsem tedy zmínila, neodvažuji se k tomu příliš vyjadřovat - zejména proto, že nejsem objektivní. Ke všem třem, Josefovi, Isabelle a Marii Kristině cítím velikou úctu a lásku a o to méně jsem schopná připustit, že by se jich mohlo týkat něco podobného. Nicméně podle výsledků ankety vidím, jak málo čtenářů se mi podařilo přesvědčit o svém mínění - to mě alespoň uklidňuje, že se nepodobám těm, kteří vnucují svůj názor, o nichž jsem psala výše, a každý dočítá poslední větu s jinými dojmy. Považuji to za úspěch.

11 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. září 2018 v 13:11 | Reagovat

[4]: Přesně na tohle jsem myslela po celou dobu psaní Isabellina životopisu a snažila se tomu přizpůsobit, abych mohla mít čisté svědomí - jaká škoda, že se tím řídí tak málo lidí! Mám z toho však dobrý pocit, a tak si dovoluji doufat, že by i ona byla spokojená, kdyby to četla.

12 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. září 2018 v 13:15 | Reagovat

[5]: To „doufám, že ano” mi připomíná názor kamarádky, podle níž jsou Isabella s Mimi jedněmi z nejpopulárnějších historických OTP – a myslím, že na tom něco bude. :D

[6]: Moc děkuji za vyjádření. :)

13 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. září 2018 v 13:23 | Reagovat

[7]: Drahý Pepe, jako už tolikrát Vám velice děkuji za Vaši chválu, jíž si, jak moc dobře víte, velmi vážím, avšak necítím se jí být hodna. Přesto znovu mnohokrát děkuji, stěží dokáži popsat, kolik to pro mě znamená!
Naprosto s Vámi souhlasím, rovněž mi to připomíná záležitost s Fersenem. Často se s přítelkyněmi smějeme, že kdyby někdo četl, jakým způsobem si dopisujeme, hned by z nás udělali ještě přehnanější verzi toho, co se pokouší najít mezi Isabellou a Mimi.

14 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. září 2018 v 13:26 | Reagovat

[8]: Neobyčejný Víťo, připrav se, že tě čeká ještě plnohodnotné vyjádření v mailu, nicméně abys mě nenařkl z toho, že tady všem odpovím a tobě ne, alespoň krátce ti už zde musím moc moc moc poděkovat! Je to kouzelné, rozkošné, vtipné a prostě dokonalé! :D Ó, tohle si zase při depresích z matematiky budu číst já!
S láskou
Sarah ;)

15 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 29. září 2018 v 19:12 | Reagovat

[14]: :) Díky moc, Veroniko! :) Jinak nemusíš se psát s mailem. :) Mně stačí, že se ti to líbí. :)

16 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. září 2018 v 19:25 | Reagovat

[15]: Tobě možná, ale nestačí to mně; nemám ve zvyku neděkovat za dar, obzvláště pokud je tak rozkošný! Můžu tě ujistit, že se moc těším, až ti napíšu. :)
Samozřejmě že líbí, a jak! Kdybych byla líná psát, tak bych to ještě mohla nadiktovat - to bych se pak sama divila, co že ti to přišlo. :D

17 Janče Janče | Web | 29. září 2018 v 20:56 | Reagovat

Jak sleduju všechny ty obrazy tak musím uznat že v tý době nebyly ženy až takové krasavice :( ale šaty a šperky měly krásné :)

18 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 29. září 2018 v 21:11 | Reagovat

[17]: S tím osobně absolutně nesouhlasím, pro mě jsou rokokové dámy žijící dokonalost a konkrétně Isabellu považuji za bohyni krásy - rozumím však, že sto lidí, sto chutí. :)

19 pepe pepe | E-mail | 30. září 2018 v 19:10 | Reagovat

Také naprosto nesouhlasím, že ženy té doby nebyly krasavice. Bylo to stejné jako dnes.Byly krásné, samozřejmě některé víc a některé méně. V tom není žádný rozdíl mezi dneškem. Mimi a i Isabella byly obě krásné a i většina dcer možná všechny Marie Terezie. Nezapomeňte, že neexistovala fotografie a obrazy zkreslují.
Dále. co by si asi ty historické osobnosti řekly, kdyby si mohly nyní číst co se o nich píše. Byly vychovány v jiném století, byly vesměs šlechtického původu, náboženství tenkrát mělo velký význam, uměly se dobře chovat. Předpokládám podle jejich dochovaných dopisů, že by odpověděly milostivě s noblesou a vznešeně, žádné urážení. Četl jsem mnoho dopisů např. Marie Antoinetty včetně posledního napsaného  pár hodin před popravou. Ten dopis je tak vznešený, že je velmi známý a je i vytesaný do kamene v Chapelle expiatoire. Drahá Sarah. Plně s Vámi souhlasím a věřím, že by Isabella byla Vaší přítelkyní, psala by Vám, jak Vás miluje bez jakých koliv postranních úmyslů. Prostě takhle psaly.

20 MarijaKes MarijaKes | Web | 5. října 2018 v 11:01 | Reagovat

Nádherný blog a obdivuji vaši zapálenost pro tuto dobu. Kolik jste musela prostudovat literatury.....Já se až tak nevyznám ve dvorní etiketě, ale myslím si, že něždé oslovování v dopisech bylo docela běžné a nemuselo se za tím skrývat nic víc, ale zase na druhou stranu z textu dopisů, kdy ženy vyzdvihují touhu po těle té druhé, pak bych skoro věřila, že ano, byla Isabella lesbička.
Máte můj obdiv za tyto stránky.

21 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 7. října 2018 v 14:50 | Reagovat

[19]: Skvěle, že jste zmínil výhodu fotografií – v tom často závidím lidem, kteří se zajímají o novodobé dějiny, když mají tak skvělé pomůcky, zatímco mně se často stává, že k jednomu člověku najdu jen pár obrazů, přičemž na každém vypadá jako někdo zcela jiný.
Poslední dopis Marie Antoinetty skvěle dokazuje její vznešenost, sílu a majestátní původ. Dělala čest celému svému rodu.
Mockrát děkuji!

22 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 7. října 2018 v 14:52 | Reagovat

[20]: Velmi děkuji, moc si Vaší chvály vážím.

23 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 8. října 2018 v 13:55 | Reagovat

[20]: Naprosto souhlasím!

24 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 8. října 2018 v 14:42 | Reagovat

[23]: Ó, děkuji převelice!
(Na ten mail pořád myslím!)

25 Aduna Aduna | E-mail | Web | 8. října 2018 v 21:25 | Reagovat

Opět úžasné zpracování tvého historického seriálu, drahá sestro. ♥ Užila jsem si každý odstavec a je to čím dál tím napínavější, navíc člověk zjišťuje jak málo ve skutečnosti ví, když se pročítá takovým skvostem. No musím ale konstatovat, že za své chování si Josef opravdu vesmírný úsměv nezaslouží, protože když Isabellu hluboce miloval, tak si myslím, že je opravdu celkem divné a sobecké, se k ni chovat na veřejnosti chladně. To se pak ničemu nedivím, že našla útěchu v Mimi a divokých výměnách nočníku, ono možná tady nejde až tak o hloubku citů a lhostejnost, o které by se teda dalo spekulovat ze strany Isabelly, ona prostě možná jenom chtěla nějaký vřelejší zájem z Josefovy strany, kdoví, pravda o jejím skutečném prožívání je mnohdy ověnčena nejedním tajemstvím.
A co se zmínky o Marianně týče...tak tato pasáž ve mě vyvolala trochu tragikomické pocity...škoda, že tehdy prostě nebyl prostor ani čas, ostatně ani tak nebyla vychována, aby se nad to všechno kolem Isabelly prostě povznesla...pak chuděra k tomu hrbu měla ještě negativní energii.

26 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 9. října 2018 v 21:47 | Reagovat

Vau, nádherný článek. Moc dobře se to četlo. :-) Jako ty máš ráda Isabellu, tak já mám ráda Sissi. Ale nikdy jsem tedy o ní blog nedělala. Máš tu o ní nějaké články? :-)

27 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 10. října 2018 v 20:58 | Reagovat

[26]: Ahoj, lissy-paolohn!
Adminka Sarah by ti jistě brzo odpověděla, ale abych to o něco urychlil, rozhodl jsem se pomoct. :)
Je toho opravu hodně, takže si to můžeš rozdělit na dny. :)

Paměti důvěrnice císařovny Alžběty:
http://sarahshistory.blog.cz/1509/pameti-duvernice-cisarovny-alzbety

Alžběta Bavorská a Isabella Parmská co vše mají společného?:
http://sarahshistory.blog.cz/1507/alzbeta-bavorska-a-isabella-parmska-co-vse-maji-spolecneho

Mladá lítost (báseň Alžběty Bavorské):
http://sarahshistory.blog.cz/1509/mlada

Pokušení:
http://sarahshistory.blog.cz/1512/pokuseni

Červánky - Alžbětiny básně:
http://sarahshistory.blog.cz/1511/cervanky-alzbetiny-basne

Většinou to jsou básně a první článek je recenze knihy. Nejraději a zároveň nejvíce se Sissi doporučuji článek: „Alžběta Bavorská a Isabella Parmská co vše mají společného?"

28 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 11. října 2018 v 11:37 | Reagovat

[26]: [27]: No nemám já skvělého kamaráda? Moc děkuji, Magicmaxi! :) (Konečně jste mě spolu dokopali k opravám těch článků, nedovedete si představit, jak dlouho už jsem to měla v plánu.)
Momentálně je to tedy vše, co tady o Sisi mám. Tím, že jsem překotvila k Isabelle, jsem Alžbětu celkem zanedbávala, jak vidím. :D Ještě nutno zmínit, že to jejich porovnání (které se skvěle hodí k tomu, jak je spolu zmiňuješ) byl úplně můj první článek a ještě před dvěma hodinami byl tak, jak ho moje malé já napsalo, dokud jsem ho nyní kompletně nepředělala - takže srdcová záležitost. :'D (Tohohle smajlíka jsem snad naposledy použila v té době, achjo!)
Nicméně kdyby ses rozhodla o Sisi začít blog, máš už teď jistou věrnou čtenářku. :) Myslím, že nějaký nový historický by se už hodil - skoro všechny staré jsou už neaktivní a nové nějak nevznikají.

29 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 11. října 2018 v 12:00 | Reagovat

[25]: Ach, uctivě děkuji, drahá sestro! Tvoje přehánění přičítám našemu přátelství, nicméně nijak to neovlivňuje mou vděčnost, ještě jednou velké díky. ♥️
Ale musím tě opravit, protože Pepi si zaslouží velkou pochvalu za všecko už jen z principu, že je to on, sebeméně mohl před lidmi dávat Isabelle najevo cokoliv. (Můžu ovšem prozradit, že v dalším dílu vyjde najevo, že v soukromí se jí věnoval až příliš… 😈)
Každopádně že jí na veřejnosti hned neobjímal podle mě neznamená, že ji nutně ignoroval. Prvně nesmíme zapomínat na přísný dvorní ceremoniál, který jim toho moc nedovoloval, protože už jen ta záležitost, jak se zasadil o to, aby při tabuli seděla vedle něj, byl pro etiketu příliš velký projev náklonnosti. A navíc ho známe a víme, jak špatně pravidla dvora snášel nejen on, ale také Isabella (viz pojednání O údělu princezen v tomto dílu) - a proto si myslím, že mu to ani nezazlívala a že jí to na oplátku dokázal vynahradit jinak. Jak jsme se bavily, tak máš pravdu, že Marie Terezie s manželem dokázali žít uvolněně i se všemi povinnostmi, ovšem každý to stejně bude snášet jinak. Jen se podívej, jak trpěla Sisi!
A taky se říká, že páry, které se snaží dát ostatním co nejvíc najevo, jak moc jsou spolu šťastní, tím ve skutečnosti skrývají problémy a nespokojenost a tímhle se snaží oklamat i sami sebe - něco na tom bude. Myslím, že Josefa znám dostatečně na to, abych mohla říct, že si jen uvědomoval křehkost jejich vztahu v začátcích a dal na to, že opatrností nic nepokazí… Nevím.
Pošleme je všechny do Toskánska a je to!
Marianny mi je taky líto. Na jednu stranu je sice nemilé, že se k Lisette chovala takovým způsobem, ale vlastně se to dá pochopit a člověka je jí nakonec líto. Přesto musím zmínit, že ji mám také moc ráda a utěšuje mě, že ke konci života nalezla štěstí a poslední léta strávila spokojená. Troufám si tvrdit, že kdyby se s Isabellou Marianna seznámila taková, jaká umírala, k žádným neshodám by mezi nimi pravděpodobně ani nedošlo.
Mně nestačí ti spamovat chat, ještě ti i tady napíšu hotový román!

30 Hemitson Hemitson | Web | 12. října 2018 v 16:44 | Reagovat

Na začátek ti musím říct jaký neskutečný obdiv u mě kvůli tomuto článku máš. Jde za tím vidět ta práce a úsilí, se kterým jsi tento článek psala. Je opravdu skvělý, čtivý a co víc - zajímavý. Přečetla jsem ho na jeden nádech.
Dost mě pak zaujaly samotné dopisy mezi Isabellou a 'Mimi'. Je těžké uvažovat o tom, jak moc doslovně svá slova Isabella myslela, nicméně si myslím, že větou: ,,Tak silnou lásku, jakou cítím k Tobě, jsem pocítila včera i k arcivévodovi." se trochu usvědčila. Třeba měla jakési sklony k homosexualitě, ale o tom se můžeme jen dohadovat. Každopádně po přečtení názoru na Isabellu od Mimi jsem vycítila, že ta naopak cítí pouhé přátelství a její lásku opětuje pouze ve formě rodinné a přátelské, nikoliv intimní. Ale je to jen můj pohled, můj názor. Třeba to taktéž myslela i Isabella.

31 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 6:52 | Reagovat

[30]: Ani nedokážu popsat, jak moc ti jsem za tak kouzelný komentář vděčná! Nic člověka nepotěší víc než když ostatní dokáží ocenit jeho snahu, ještě jednou obrovské děkuji. ♥️
Taktéž děkuji za tvůj názor v ohledu doslova záhadného vztahu mezi Isabellou a Mimi – je zajímavé sledovat, jak jejich dopisy na každého působí zcela jinak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama