Isabella Parmská – 3. část

26. října 2018 v 12:50 | Sarah's History
ne 19. března 1762 u Isabelly začaly první bolesti,1 které naznačovaly, že se možný následník Josefa II. narodí už brzy. Porody na vídeňském dvoře byly mnohem pokrokovější než například ty, které si musely vytrpět versaillské dámy. Šlechtičtí pozorovatelé se ve Francii nashromáždili okolo postele rodičky,2 nebylo proto nijak neobvyklé, aby matka omdlela. Místo toho se Isabellina porodu zúčastnil jen dvorní lékař Gerard van Swieten, porodní bába a Josef.3 Poslední jmenovaný soucítil s Isabellou nejvíce, jak napsal svému tchánu do Parmy: ,,Hodně trpěla a já s ní."4 Další novinkou bylo, že Isabella jako první habsburská manželka nerodila v dosud užívané porodní stolici, nýbrž v posteli.5 Porod měl i přesto natolik dramatický průběh, že se život mladé matky ocitl v ohrožení. V několika vídeňských kostelech byla vystavena svátost oltářní a obyvatelstvo bylo vyzváno k prosbám o zdárný průběh.6 Druhý den okolo sedmé večer na svět konečně přišla zdravá dcera. Toto první vnouče císařovny Marie Terezie dostalo na počest své babičky jméno Maria Theresia Elisabeth Philippine Luise Josepha Johanna. Wienerisches Diarium se o jejím narození zmiňuje následovně: ,,Nejjasnější choť J. Královské Výsosti, Královského korunního prince arcivévody Josefa (…) šťastně přivedla na svět zdravou arcivévodkyni, k všeobecné radosti obou dvorů a veškerých dědičných zemí."7


Josef II. u lůžka Isabelly Parmské po porodu jejich dcery Marie Terezie - Marie Kristina (v modrém), 1762
Krásu dnů po narození malé princezny zachycuje tento dochovaný kvaš. Přestože byla vždy jako jeho autor uznávaná Mimi, v poslední době se začaly objevovat názory, podle nichž za tuto rozkošnou scénu vděčíme Isabelle. Ať už za ní však stojí kdokoliv, výstižně vyobrazuje idylu těchto chvil, jež podle Mimi nebyly ničím jiným než přeludem.8
Isabella novorozené dceři předpověděla, že se nedožije osmi let,9 a sama se na smrt začala doslova těšit. ,,Kdy skončí tento život se svou bídou, svým žalem, svým bolem? Kdy bude duše osvobozena od pout, která ji připoutávají k tělu, kdy se vznese k nebeskému domovu?"10
Josef se sice ze své malé Resel velmi radoval, avšak její velká jmenovkyně nadále čekala na vnuka, který by mohl převzít trůn. Přestože se sama Marie Terezie stala díky Pragmatické sankci Karla VI. dědicem, považovala vládu ženy za poslední možné řešení a sama dělala vše pro zabezpečení své říše velkým množstvím dětí. Teď byli ovšem se stejným úkolem na řadě Josef s Isabellou a syn stále nikde.

Marie Terezie, dcera Josefa II. a Isabelly Parmské - anonym, 18. stol.
Isabella si dokonce postěžovala svému zpovědníkovi, že přehnané snahy o dědice považuje za přemáhání své přirozenosti. Odpovězeno jí bylo takto: ,,V budoucnu bude postaráno o to, aby se arcivévoda unavoval lovem, procházkami a vojenskými záležitostmi; jeho smyslnost se tím zmírní sama sebou."11
O tomto problému se Isabella samozřejmě zmiňovala také Marii Kristině: ,,Určili Ti za manžela Alberta, ale ten Tě nebude milovat tak vášnivě jako arcivévoda mě a také Tě nebude nutit, abys mu dala živého dědice, když je Ti to tak zatěžko…"12

Výhled na Vídeň ze zámku Belvedere - Bernardu Bellotto, mezi 1758 a 1761
Mimi ovšem Lisette nedokázala uklidnit: ,,Kam jsi Ty, nejkrásnější, nejchytřejší, nejlepší ve své sklíčenosti zabloudila (…) Což nemyslíš na to, jaké starosti děláš těm, kteří Tě skutečně milují? I Josef Tě miluje a bez Tebe by stěží mohl žít, a čím to hrozíš mně, kterou jsi údajně milovala nejvíc, ,až skoro zbožňovala'?"13
Isabella znovu otěhotněla, avšak v srpnu 1762, jen pár měsíců po porodu první dcery, při honební vyjíždce do Holiče potratila.14

Miniatura Isabelly Parmské - anonym, 18. stol.
Blížilo se druhé výročí sňatku Josefa a Isabelly. Dva dny předtím slavil svátek císař František I. Štěpán Lotrinský, a proto se na večer 5. října 1762, který od sebe tyto dvě události dělil, naplánovala premiéra nové opery Christopha Willibalda Glucka, dvorního skladatele Marie Terezie: Orfeus a Eurydika.15


Jak už vypovídá název, tato tříaktová opera je inspirována pověstí o Orfeovi, největším pěvci a hudebníkovi řeckých mýtů. Byl proslulý láskou ke své ženě Eurydice, která podlehla uštknutí hadem. Na začátku prvního dějství truchlí žalem zdrcený Orfeo na hrobě manželky a rozhodne se k činu, k němuž se ještě žádný smrtelník neodvážil - vypraví se do podsvětí a Eurydiku z něj osvobodí. Diem je seslán bůh lásky Amor, jenž Orfea seznámí s podmínkami. Orfeus se o záchranu své milované může pokusit, avšak musí dokázat svým zpěvem obměkčit strážce a vládce podsvětí - převozníka Charóna, boha podsvětí Háda a jeho manželku Persefonu - a vyvést Eurydiku z kraje blažených bez toho, aby na ni jedinkrát pohlédl. První část dohody se Orfeovi podařilo dodržet a ve třetím dějství si již svou milou vede na světlo světa. Eurydika mu však vyčítá, že se za ní za celou dobu cesty ani neohlédl. Orfeus, třebaže si je vědom možného nebezpečí, to již nevydrží a podívá se na ni. Jeho zbožňovaná žena je zasažena trestným bleskem bohů a podruhé mrtvá se vrací do podsvětí, tentokrát zcela definitivně. V této části se opera začne od předlohy lišit - zatímco v původních bájích Orfeus bloudil světem a jeho smrt pak měly na svědomí opilé Bakchantky, které po něm nejprve házely kameny, pak ho roztrhaly a jeho hlavu a lyru hodily do řeky, Gluck a jeho libretista Ranier de' Calzabigi se rozhodli ušetřit jejich Orfea takového trápení a vytvořili pro něj šťastný konec. Operní Orfeus se ve své zoufalosti rozhodne ukončit svůj život a už popadá dýku, což ovšem dojme bohy natolik, že Eurydiku vzkřísí a dovolí oběma manželům vyjít z podsvětí zpátky na zem.

Orfeus a Eurydika - Jean Raoux, circa 1720
Isabella se z premiéry, která se konala ve vídeňském Burgtheateru, vrátila zcela nadšená. Nebyla to však hlavní ženská postava, nýbrž sám Orfeus, s nímž tolik soucítila a jehož dvě posedlosti sdílela: fascinaci smrtí a lásku, v jejím případě k Marii Kristině. Druhý den po představení jí Isabella sdělila, že na ni ,,ta temná scéna působila hřejivě" a že si dokáže představit velikost Orfeova žalu, protože ví, jak moc by sama trpěla při ztrátě Mimi, její Eurydiky.

Orfeus a Eurydika - Gaetano Gandolfi, 18. stol.
Smrt, která pro Isabellu představovala lákavé tajemno, měla v císařské rodině již brzy udeřit znovu.
Již zmiňované Johanně Gabriele alias Hannerl bylo teprve dvanáct, když jí Marie Terezie začala vybírat ženicha. Znovu se rozhlížela na španělském dvoře a jako dobrá volba se jí pozdávala dvojitá svatba - kdyby si Hannerl a její sestra Marie Josefa obě vzaly španělské prince, také sourozence, oba rody by to spojilo tím nejtěsnějším poutem. Konkrétně Hannerl by připadl Ferdinand Neapolsko-Sicilský, mezi šlechtici považovaný za jednu z vůbec nejhorších možných partií.
Pokud však jde o sňatky probíhající mezi rakouským a španělským dvorem, nikdy nevyšly tak, jak se prvotně plánovalo.

Johanna Gabriela - Martin van Meytens, circa 1760 (detail)
Johanna Gabriela si na začátku prosince začala stěžovat na bolesti hlavy a kloubů, příští den trpěla horečkami a jakmile se na jejím těle objevily červené skvrny, naplnila se nejděsivější hrozba: Hannerl má neštovice.
Nemocnou sestru mohli navštěvovat pouze Marianna a Josef, kteří už tuto nemoc překonali a nemuseli se proto bát nákazy. Isabella to však měla přísně zakázáno; nechávala si alespoň pravidelně posílat zprávy o stavu malé Hannerl. Ten se stále nezlepšoval a 23. prosince 1762 nastal úplný konec, únik před manželstvím, které by pro ni znamenalo pouze utrpení. Měly to být právě Isabelliny poslední Vánoce, které byly kvůli této smutné ztrátě strávené v slzách.

Reliéf Josefa II. a Isabelly Parmské - Franz Xaver Messerschmidt, po 1760
Isabellu smrt švagrové velice zasáhla. ,,Proč jen nejsem na jejím místě? Smrt je dobrá, přísahám Vám, že jsem po celý život nikdy nemluvila vážněji… Jedinou téměř nepřekonatelnou bolestí je opustit Vás (Mimi)… Copak mám na tomto světě co ztratit? Nejsem k ničemu, vše dělám špatně. Čím víc si to uvědomuji, tím víc se obávám o své duševní zdraví. Kdybych mohla dobrovolně zemřít, pokusila bych se o to. Snad mi Bůh prokáže milost a brzy si mě k sobě zavolá…"16
Tia-Tia stále víc a víc toužila po smrti. ,,Mé postavení mi dokazuje, že hříšný člověk nemůže dosáhnout štěstí, za nímž se nesmyslně honí, protože skutečné štěstí lze nalézt jen na věčnosti a je třeba nasadit veškeré úsilí, aby se k ní dospělo."17
Mimi podobné řeči o umírání snášela špatně. ,,Dovol mi, abych Ti řekla, že Tvoje velká touha po smrti je cit, který není na místě, ať už vychází ze sebelásky nebo z přání vypadat hrdinsky…"18

Isabella Parmská - Jean-Étienne Liotard, po 1750
Marii Kristině se však Isabellu zastavit nepodařilo, a tak od ní v lednu 1763 dostala novoroční přání se sdělením, že ona sama se jeho konce nedožije.19
Manželka následníka trůnu ještě téhož měsíce znovu potratila. Přesto již v červnu oznámila další těhotenství a ačkoliv vše nasvědčovalo zdárnému průběhu, mladá matka se nedokázala přestat zaobírat myšlenkami na konec svého života. ,,Přiznávám, že mi tajný hlas oznámil brzkou smrt a v mé duši se rozhostil mír, posvěcení, kterému nerozumím a ještě méně ho dokáži popsat. Povzbuzuje mě a propůjčuje mi nadpřirozenou sílu nad sebou samou. Již dva dny, od chvíle, kdy mě tento hlas ovládl, jsem ve zvláštním rozpoložení a všechny divy světa jsou nesrovnatelné se sladkým pocitem vnitřního míru, který prožívám."20

Marie Kristina - Marcello Bacciarelli, 1766
Je to ještě vůbec deprese či melancholie, když Isabellu pomyšlení na odchod z tohoto světa činilo tak šťastnou?
Blízkou smrt považovala za jistotu a začala se na ni připravovat. Pro Mimi sepsala pojednání ,,Conseils à Marie", v němž velmi výstižně zaznamenala své postřehy o povaze Josefa, Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského,21 čímž předvedla své nadání pro psychologii.

Isabella Parmská - připisováno Marii Kristině, 1760
O posledním jmenovaném soudila Isabella následující: ,,Císař Vás miluje, má vynikající vlastnosti, ale také chyby, na které si člověk musí dát pozor. Je to poctivý muž, má dobré srdce, lze s ním počítat jako s dobrým přítelem. Je však třeba se střežit před jeho ochotou poskytovat sluch lidem, kteří si jeho dobré mínění o nich nezaslouží…"22

František I. Štěpán Lotrinský - anonym, 18. stol.
O jeho ženě napsala: ,,Císařovna má velké, něžné, citlivé a soucitné srdce, doopravdy miluje ty, kdo si získali její náklonnost, a byla by schopna se pro ně, ba i pro jejich přátele obětovat." Marie Terezie toho ve svém životě mnoho prodělala, a to ji naučilo znát svět. "Proto také její rady mimořádně nabývají na ceně. Bylo by jen žádoucí, kdyby své zkušenosti a vlohy užívala lépe i sama pro sebe." Považovala je však za málo průkazné a nedůvěřovala si. ,,Z toho plynou chyby, jichž se dopouští, odtud pramení nerozhodnost, v níž se tak často ocitá."23 Dále o Marii Terezii píše: ,,Je neobvykle živá a závěry, které v první chvíli dělá, jsou často diktovány její prchlivostí. V takových případech se člověk musí snažit přimět ji k řeči; to jí uleví; a pak se musí usilovat o odklad jakéhokoli rozhodnutí. Věc, která ji právě rozhořčuje, musí člověk zpočátku označit za co nejpovážlivější, pak ji ale musí uklidnit a snažit se přivodit změnu jejích prvnotních rozhodnutí. Brzy na to přistoupí, a v tom tkví spolehlivý prostředek, jak si získat její uznání - hlavními rysy její povahy jsou totiž přímost a dobrota."24 Isabella dokonce dokázala předpovědět, jak se zachová po její smrti: ,,Císařovna Tě vždycky milovala a miluje Tě i nyní s nezmenšenou něhou. Přece znáš způsob, jak miluje své děti, vždy je v něm obsažena určitá nedůvěra a jakýsi chlad. V první bolesti, kterou jí pravděpodobně způsobí moje smrt, i když pro ni současně nebude tak strašnou ztrátou, přenese všechno své přátelství ke mně na Tebe. Čím zarmoucenější Tě uvidí, tím větší bude její láska k Tobě… Radím Ti proto jako přítelkyně, a to jako přítelkyně, která si nepřeje nic jiného než Tvé blaho a útěchu pro císařovnu, vrhni se hned na začátku do její náruče."25

Marie Terezie - Jean-Étienne Liotard, 1747
Část pojednávající o Josefovi nazvala Isabella ,,Několik otázek, díky nimž bude jasnější, jak si získat arcivévodovo srdce". V odpovědích nejprve uvádí, že by se mu nemělo odporovat. Ve všem se mu musí říkat pravda, ,,ale jemně, stručně a nikdy před ostatními". Josefovy ironické poznámky na účet jeho sester lze jedině ignorovat, protože je chce jen pozlobit. Je nutné mu dělat po vůli a chválit ho, ovšem pokud se to dělá příliš často, začne být podezřívavý a bude to považovat za podlézání a faleš. Isabella toto pojednání uzavírá poznámkou, že Josef ve svém srdci nemá dostatek citu, takže je nemožné, aby se cizinec najednou stal jeho přítelem; člověk si nejdříve musí získat jeho úctu.26

Josef II. v době narození první dcery - Jean-Étienne Liotard, 1762
I přes to všechno Isabella dokázala projevit chuť do života a nadále se věnovala svým intelektuálním zájmům a neztrácela sebeironii. Smála se sama sobě, jak ekonomicky se snaží zacházet s papírem, a v dopise Mimi se kritizuje za ,,zmatek panující v jistých zásuvkách v mém pokoji, kde se bez jakéhokoliv smyslu či uspořádání nachází politický traktát, hromada dopisů, komická opera, vaudeville, pojednání o vzdělávání, klavírní part, nějaké úvahy o morálce. Kázání potlačující všechny možné typy pošetilosti, modlitby dokazující mou lásku k Vám, dopisy od císaře smíchané s dopisy od stovek lidí, kteří mi jsou lhostejní, a s těmi dopisy, jež mi jsou tak drahé a jimž v mém životě vděčím za rozkoš. Zde je obraz toho, co se Vám zjevuje z mé hlavy: filozofie, morálka, příběhy, meditace, skladby, historie, fyzika, logika, metafyzika, okouzlení Vámi… Zkrátka a dobře by se to mohlo pokládat za nejúplnější sklad nepořádku a rozumu, sklad, o němž tvrdíte, že se v něm současně povaluje všechno, co jsem za 20 let nashromáždila a do čeho, vzdor všemu svému snažení, neumím vnést pořádek…"27 - Přesto přiznala, že záměrně podceňuje své nadání a že si spoustu věcí, které nastudovala, nechává pro sebe, protože nesnáší, když si někdo skrz vědomosti přidává na vlastní důležitosti.28

Marie Terezie, dcera Josefa II. a Isabelly Parmské - cyklus Martina van Meytense, circa 1770
1.EGGHARDT, Hanne. Děti Marie Terezie: 16 osudů mezi leskem a bídou. 1. vydání. Praha: Ikar, 2012. 176 stran. ISBN: 978-80-249-1886-0.
2.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
3.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
4.TARABA, Luboš. Josef II. 1. vydání. Praha: Epocha, 1999. 191 stran. ISBN: 80-902129-7-2.
5.HASMANN, Gabriele. Romantičtí Habsburkové. 1. vydání. Praha: Víkend, 2017. 218 stran. ISBN: 978-80-7433-210-4.
6.Tamtéž.
7.HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr: Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2014. 412 stran. ISBN: 978-80-242-4267-5.
8.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
9.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
10.MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
11.Tamtéž.
12.Tamtéž.
13.HASMANN, Gabriele. Romantičtí Habsburkové. 1. vydání. Praha: Víkend, 2017. 218 stran. ISBN: 978-80-7433-210-4.
14.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
15.ETZLSTORFER, Hannes. Marie Terezie: Soukromý život panovnice. 1. vydání. Praha: Ikar, 2010. 208 stran. ISBN: 978-80-249-1384-1.
16.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
17.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8.
18.Tamtéž.
19.EGGHARDT, Hanne. Milostné skandály v domě Habsburků. 1. vydání. Praha: Ikar, 2014. 192 stran. ISBN: 978-80-249-2505-9.
20.THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
21.Tamtéž.
22.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8.
23.HERRE, Franz. Marie Terezie: Velká žena na habsburském trůně. 2. vydání. Praha: Brána, 2004. 280 stran. ISBN: 80-7243-219-2.
24.Tamtéž.
25.WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. 2. vydání. Praha: Ikar, 2005. 240 stran. ISBN: 80-249-0619-8.
26.BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
27.Tamtéž.
28.Tamtéž.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 B. R. B. R. | E-mail | Web | 26. října 2018 v 13:00 | Reagovat

krásné, jako vždy! Děkuji, že se díky tvým článkům stále mohu tak nějak okrajově pohybovat v oblasti, kterou jsem vždy milovala, ale na kterou mi nyní díky studiu nezbývá dostatek času :-/ :-) Moc se těším na tvé další články ;-)

2 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 26. října 2018 v 13:25 | Reagovat

Jak řekl Magicmax: „Nebyl by to článek Sarah, kdyby jeho polovina nebyla v komentářích,” proto ani tentokrát tuto tradici nevynechám! (Zdroj č. 928: MAGICMAX: http://chatshistory.blog.cz. 1. vydání. Praha: Blog.cz, 2018. 1 strana. ISBN se ztratilo.)

Isabellinu fascinaci smrtí bych rozhodně nepovažovala za slabost. Její role byla jen o porodu následníka trůnu a jakmile dceru následovaly dva potraty, tlak, který na ni byl vyvíjen, ještě zesílil. Pro tak přecitlivělého člověka, jakým byla Isabella, to znamenalo jednu velkou ránu za druhou a přičteme-li k tomu předčasnou ztrátu milované matky a trápení kvůli Mimi, nutně to muselo mít následky.
Pro pochopení, kam to vše směřuje, není už ani příliš nutné předem znát Isabellin životopis. (Pokud jste to dosud vydrželi, doporučuji si počkat až do konce, jsem toho názoru, že to bude stát za to.) Tuto tragickou část mám však nejraději – je fascinující sledovat ten zlom, jak zoufalství dokáže v odjakživa veselé a všude obdivované mladé ženě vyvolat tak silnou touhu zemřít. Onen tajný hlas, jenž k ní promlouval a uvedl ji do rozpoložení naprostého klidu, ve mně vždy vzbuzoval velký obdiv, nemluvě o dalších záležitostech, o nichž se dočtete v posledním dílu, jehož vydání předběžně plánuji na 22. listopadu.
Do té doby se loučím a opět vzkazuji velké díky admince blog.cz, všem přátelům, čtenářům a známým za obrovskou pomoc a historikům za jejich díla, bez nichž bych se neobešla.
Adieu a žijte blaze!
Sarah

3 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 26. října 2018 v 13:27 | Reagovat

[1]: To já moc děkuji! Velmi si toho vážím. :)
Také mám problémy s nedostatkem času, na tomto projektu jsem pracovala několik měsíců – a krásné komentáře jako tento mi jsou důkazem, že to stálo za to!

4 pepe pepe | E-mail | 26. října 2018 v 14:51 | Reagovat

Drahá Sarah.
Opět nádherný článek, který se čte jedním dechem. Je v něm plno zajímavých informací.
Isabella jak je vidět, trpěla psychickými problémy. Není normální, aby tak mladá žena obklopená lidmi, kteří ji milují byla tak fascinována vlastní smrtí.A co je naprosto zarážející, že předvídala smrt svého dítěte. Dnes by zabraly léky-antidepresiva ale tenkrát nic takového nebylo. Její vztah k Mimi je plný lásky ale tenkrát si tak lidé běžně psali. Ale možná ji skutečně milovala. Líbí se mi i charakteristiky osob.
Celkově je to velmi zajímavé čtení, až budu mít více času,podívám se i na tu operu. Objevil jsem nyní další moc hezké hudební skladby, pošlu Vám je do mailu, věřím, že se Vám budou líbit. Mám je u sebe na You Tube.
Mějte se krásně, nyní vzhledem k počasí bude více času na články a maily.
S pozdravem
Pepe

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. října 2018 v 23:01 | Reagovat

Jako vždycky skvělý článek...díky.

6 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 29. října 2018 v 8:51 | Reagovat

Skvělý článek, plno zajímavých informací, dobrý zdroj

7 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 6:39 | Reagovat

[5]: To já děkuji!

8 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 6:40 | Reagovat

[6]: Díky moc! Se zdroji jsem si dala záležet.

9 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 1. listopadu 2018 v 6:49 | Reagovat

[4]: Drahý Pepe,
mockrát Vám jako obvykle děkuji za krásný komentář! Moc si toho vážím.
Isabellina posedlost smrtí a schopnost předvídat ji jak sobě, jak dítěti, je skutečně velmi zajímavá. Nejsem psycholog a nedokážu ohodnotit, zda je za tím deprese nebo něco jiného, ale souhlasím s Vámi, že by jí na to dnes něco jistě předepsali.
Její charakteristiky se mi také moc líbí – skvěle dokazují její nadání i v tomto ohledu, a zároveň slouží k lepšímu pochopení povah popisovaných osob.
Na všechny maily se už moc těším!
Sarah

10 Nicole Nicole | 3. listopadu 2018 v 14:56 | Reagovat

Krásný článek. Mám moc ráda historii.

11 Romča Romča | Web | 3. listopadu 2018 v 17:34 | Reagovat

To je moc hezký článek. Škoda jen, že přemýšlela tolik na smrt..i když na jednu stranu ji chápu a co se mi líbí jak dokázala tak lidi odhadnout.

12 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 4. listopadu 2018 v 10:51 | Reagovat

[10]: Děkuji! Historie je moc krásný koníček a je skvělé, že se jí stále věnuje tolik lidí.

13 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 4. listopadu 2018 v 10:52 | Reagovat

[11]: Moc děkuji i za ni. :)

14 Chloé ▲ Chloé ▲ | Web | 7. listopadu 2018 v 11:42 | Reagovat

Děkuju moc, ať je ti taky brzy lépe. Máš super blog, vážně! Upřímně řečeno jsem zatím nikdy nenarazila na blogy o historii a tohle období, miluju. Navíc je to moc zajímavé. Takže tě budu sledovat pravidelně ;)

15 Greena Greena | Web | 9. listopadu 2018 v 9:00 | Reagovat

Tušila jsem že se ti bude ta žena u mě líbit, protože když jsem jí viděla poprvé tak jsem si hned na tebe vzpoměla :)

16 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 9. listopadu 2018 v 9:30 | Reagovat

[14]: Moc děkuji! :) Jsem ráda, že se ti tu líbí a doufám, že tomu tak bude i příště - ani já u tebe rozhodně nebyla naposledy. :)

17 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 9. listopadu 2018 v 9:30 | Reagovat

[15]: To je moc milé! :)

18 Qiny Qiny | Web | Úterý v 19:19 | Reagovat

Je obdivuhodné, že někdo dokáže ocitovat, z čeho čerpal a tak před tebou smekám :-) suprově pojatý blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama