Marie Josefa Bavorská – 1. část

27. ledna 2019 v 13:45 | Sarah's History
První manželka Josefa II. Isabella Parmská přesně splňovala tehdejší ideály dokonalé ženy - krásná, chytrá, vzdělaná, s intelektuálními zájmy a skvělými dovednostmi. Lze bez obav říci, že se do ní Josef zamiloval na první pohled a jeho nadšení ze štěstí, jež v manželství našel, se stále stupňovalo. Po pouhých třech letech jej však krutě ukončila Isabellina náhlá smrt. Josefův život se tím zhroutil jako domeček z karet; ztráta zbožňované ženy pro něj znamenala nepředstavitelnou ránu. Marie Terezie, která byla vždy nejprve panovnicí a až pak matkou,1 mu však neposkytla dostatečný prostor pro truchlení a ještě v době trvání tříměsíčního smutku2 se začala rozhlížet po nové nevěstě. Josef musel jakožto dědic trůnu sám zajistit své následnictví - z prvního manželství přežila jen jedna dcera, a to samozřejmě nestačilo. Proto se nyní všichni zaměřili pouze na výběr druhé nevěsty.

Isabella Parmská - Giuseppe Baldrighi, circa 1760
Josef v tom měl zcela jasno - pokud se má ještě někdy oženit, pak jedině s Isabellinou o deset let mladší sestrou, Marií Luisou Parmskou. Doufal, že se bude Isabelle povahou a znalostmi nejvíce podobat.3 Byl tady však problém - princezna již byla zasnoubena se synem španělského krále Karla III. Marie Terezie si byla vědoma toho, že víc než o opravdové zalíbení tady jde o fakt, že Luise bylo v době Isabellina úmrtí necelých dvanáct let, čímž by se celá záležitost velmi protáhla a Josef by tak získal více času, ale císařovna se přesto s prosbou obrátila na španělského krále. Dochoval se nám koncept jejího dopisu, který předala Josefovi: ,,Můj syn z úcty k památce a přání své zesnulé manželky, která ještě běhen svého života prohlásila, že jen její mladší sestra by ji u něho mohla nahradit a učinit jej šťastným, směřuje celé své přání k princezně Luise z Parmy. Vaše Veličenstvo nám však už důvěrně sdělilo, že tuto princeznu určilo pro svého vlastního syna, infanta z Asturie. Proto se sotva odvažuji podniknout tento krok, jehož neobvyklost sama cítím, ale prosím Vaše Veličenstvo, aby si představilo mou situaci…"4

Marie Luisa Parmská - Anton Raphael Mengs, circa 1765
Byla si vědoma toho, že psát španělskému králi je zcela zbytečné. V červnu 1764 přítelkyni Žofii Enzenbergové: ,,Nemáme žádnou naději, že se to s princeznou z Parmy podaří."5
Španělský král totiž nezapomněl, že v případě Josefovy první svatby dali před jeho dcerou Marií Ludovikou Španělskou přednost Isabelle, a do Vídně hlásil: ,,Vaše důvěra je pro mě ctí a mohu Vaši Výsost ujistit, že jakkoli je to pro mě bolestné, dřívější závazky, slib a dané slovo brání, abych učinil zadost přání Vaší Výsosti… Sňatek mého syna s vévodkyní parmskou jsme dohodli a uzavřeli ještě za života mé ženy, královny. Musím tedy rozhodnutí chápat jako projev královniny vůle, matky prince asturijského, a jistě bych se prohřešil její památce, kdybych…"6
Josef po tomto odmítnutí prohlásil, že na světě už není jediná princezna, o kterou by měl sebemenší zájem. ,,Kdyby na tomto světě byla jedna jediná tak dobrá a šarmantní jako Isabella, kdyby jedna jediná měla rysy mé ženy…"7 Proto přenechá výběr matce.8 Ani si neuvědomil, jaké štěstí měl: z Luisy se totiž vyklubala hašteřivá žena s nymfomanskými sklony, která zcela postrádala Isabellinu krásu.9 Jako královně jí chyběl jakýkoliv cit pro povinnosti a jako římskoněmecká císařovna by zřejmě přivodila katastrofu.10
Marie Terezie s manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským doufali, že Josefovi bude po tragickém úmrtí Isabelly rozptýlením jeho korunovace na římského krále na jaře 1764.11


Přihlížejícím obyvatelům Frankfurtu ani vysoko postaveným šlechticům však neušlo, že se Josef neraduje tak, jak by se při tak významné události dalo očekávat. Zmiňuje se o tom dokonce sám velký Johann Wolfgang von Goethe, jenž se jako mladík stal svědkem této korunovace: ,,Mladý král se v tom nestvůrném oblečení s klenoty Karla Velikého vlekl jako v nějakém přestrojení, takže ani on sám se s občasným pohledem na otce neubránil úsměvu. Koruna, do níž kvůli němu museli všít podšívku, mu stála na hlavě jako přečnívající střecha. Dalmatika, štola, i když obratně upravená a přešitá, rozhodně nepřispěla k bezvadnému vzhledu. Udivovalo žezlo a říšské jablko. Ale nebylo možné popřít, že by silná, obleku přiměřenější postava udělala příznivější dojem…"12

Korunovace Josefa II. římským králem (detail) - Martin van Meytens, 1764
Aniž by to Josef věděl, dal slavnému spisovateli zprávou matce do Vídně za pravdu: ,,Dělám vše, co mohu, abych se držel zpříma a pod tíhou oděvu mi nepodklesla kolena."13 Dále pokračuje: ,,Ten průvod mě vnitřně vysoce vzrušil a potřeboval jsem všechny síly, abych se udržel vzpřímený. Moje volba proběhla právě čtyři měsíce po dni, kdy se ta krásná a milovaná duše odpoutala od těla… a v den, kdy jsem se musel rozloučit s jejím mrtvým tělem, se konal můj příjezd. Znáte city, které mě naplňují, a dovedete proto posoudit můj stav a politovat svého nešťastného syna, který v tom nachází jedinou útěchu. Se svým smutkem jsem každému jen na obtíž a musím proto všechno skrýt v sobě a po celý den se přetvařovat. Odpusťte mi, že zarmucuji Vaše něžné srdce. Ale mějte soucit se svým synem, jenž… je opravdu zoufalý."14

Josef II. - Anton von Maron, circa 1770
Nezapomínal na to, že po návratu ho čeká řešení otázky o dalším manželství. ,,Ujišťuji Vás, že můj boj mezi touhou Vám vyhovět a mým citem, přesvědčením a rozumem, je krutý. Vím předem, že má náklonnost k Vám mě donutí k rozhodnutí, ale nechť dá Bůh, aby nebylo neštěstím pro můj život a snad i pro mou duši."15
V té době byl Josef již třiadvacetiletým ovdovělým následníkem trůnu, a stejně s ním jednali jako s dítětem, což mimo jiné dokazuje následující ukázka jeho korespondence s otcem. Ačkoliv se dochovala pouze císařova odpověď, lze z ní velmi jednoduše vyvodit obsah Josefova původního dopisu. František Štěpán mu vytýká neposlušnost a snaží se vyvrátit každý argument, jímž se mu syn snaží další manželství vymluvit. Rázně odmítá diskutovat o výhodách a nevýhodách sňatku: princ, který není vysloveně ,,postižený", jak se sám císař vyjádřil, prostě musí mít ženu. Jedinou Josefovu poznámkou, s níž souhlasí, je fakt, že nejbezpečnější by byla volba princezny, jež už prodělala neštovice a nehrozí jí tak nákaza. Dále se Josef odvážil tvrdit, že je ,,nepotřebné", aby se znovu ženil. Tím otce zasáhl nejvíce, což je zřejmé z toho, jak moc se proti tomu ohrazuje - kárá Josefa za způsob, jakým s otcem jedná, a poučuje ho, že žádná rada Jeho Veličenstva není zbytečná. Josef má prý o sobě a svých názorech příliš vysoké mínění a tak dále.16

Marie Terezie s manželem Františkem I. Štěpánem Lotrinským - Jean Étienne Liotard, 1762
,,Jejich Nejjasnější rodiče donutili krátce po příjezdu z Frankfurtu Jeho Veličenstvo, svého vznešeného syna, k rozhodnutí o druhém manželství; první návrh byl vlastně tím nejpohodlnějším, a sice oženit ho se španělskou infantkou, zejména když svatba v zastoupení (s Josefovým bratrem Lepoldem) proběhla teprve na konci února, a mohla by tedy být velmi jednoduše přestavěna a změněna. Tyto záležitosti však vyžadují mnohem moudřejší zacházení. Princův čerstvý zármutek nebyl dostatečně respektován, proto následovala jeho záporná odpověď, což - kdyby počkali ještě pár dní (jak si díky svému oprávnění dovoluji tvrdit) - by vedlo k uspokojujícímu souhlasu."17 - Je skutečně překvapivé, jaký postoj v tomto úryvku zaujímá Khevenhüller, státník s vysokým postavením u císařského dvora, neboť vůči Josefovi vždy projevoval tak málo sympatií, jako vůči císařskému páru kritiky.

Marie Ludovika Španělská - Anton Raphael Mengs, circa 1764
Jak ovšem vychází najevo z dalšího svědectví, ani Khevenhüller nebyl dostatečně informován. Zinzendorf, slavný pro své deníky, jimž vděčíme za výstižný obraz doby, zaznamenal Josefův rozhovor s bratrem Leopoldem: ,,(Josef) široce mluvil o nešťastné nutnosti jeho další svatby pro zajištění následnictví. Řekl: ,Co je však toto následnictví? Můžete mi snad garantovat, že dítě, které budu mít, jej bude hodno tak jako můj bratr (Leopold)? Myslím to zcela vážně.' V té chvíli mu arcivévoda Leopold poctivě odpověděl a dodal: ,Ježto mi Vy nabízíte svou korunu, kterou nikdy nepřijmu, já Vám na oplátku nabízím mou ženu.'"18 To Josef odmítl se slovy, že by mu bylo odporné ukrást mu zaslíbenou nevěstu. Navíc ani nebylo jisté, zda by otec Marie Ludoviky s touto změnou souhlasil, čímž tuto kapitolu uzavřeli.
V úvahu dále přicházela minimálně půlka tuctu dalších princezen. Uvažovalo se například o Marii Benediktě Portugalské, jež byla odmítnuta kvůli skutečnosti, že Portugalsko pěstovalo přílišné vztahy s Anglií,19 což by ohrozilo Kounicovu zahraniční politiku.20 Další, Luisa Marie Tereza Orleánská, sice byla přitažlivá a přinesla by slibné věno, nicméně její prababička se narodila jako nemanželské dítětě Ludvíka XIV. a matka byla zase proslulá pohoršlivým chováním a skandály.21 Takto to pokračovalo u většiny uchazeček - Marii Terezii buď vadili levobočci v rodokmenu nebo fakt, že se jednalo o protestanty. Takto se do užšího výběru dostaly pouze dvě princezny: Kunigunda Saská a Marie Josefa Bavorská. Obě byly pro společného předka Josefovými sestřenicemi z druhého kolena. Dostalo se jim katolického vzdělání a pocházely z ,,nejlepší německých domů".22 Josefovy posměšky, že oženěním se s Němkou by získal příbuzné tak ubohé, že trpí hlady a jsou závislí na pomoci ostatních, považovala Marie Terezie za neopodstatněné.23 Tvrdila, že Josef ,,se čím dál víc zpěčuje sňatku, ale ještě víc proti těm dvěma Němkám, které bych ráda měla."24
Nejprve přišla na řadu Kunigunda Saská. Z několika důvodů se jevila být vhodnou partií: přežila neštovice; měla spojení s Bourbony a jak Francie, tak Španělsko tento tah podporovaly; Marie Antonie Saská, přítelkyně Marie Terezie, také doporučovala spíše svou švagrovou Kunigundu než sestru Marii Josefu Bavorskou. Císařovna se Sasku cítila být dlužná za zásluhy v Sedmileté válce a takto by také konečně mohla uskutečnit slibovaný sňatek nejmilejší dcery Marie Kristiny s Albertem Saským, Kunigundiným bratrem.

Marie Kunigunda Saská - Georg Desmarées, circa 1750
,,Princezna Kunigunda Saská má dle Jejich Majestátů, které si ji detailně prohlédly, vyzrálou, spolehlivou a čestnou povahu bez zářivé mysli, na niž jsem byl zvyklý; nechybí jí dobré vlastnosti, je velmi rozkošná a hodí se do velké rodiny. Tyto kvality musí uspokojit muže, jenž se žení bez povinnosti a hledá pouze společnici, která nebude narušovat jeho klid. Nikdo však nechválí její vzhled. Ačkoliv jsem schopný jej přehlížet, Jejich nadměrně něžné a citlivé Majestáty jsou přeci jen té dobroty ukázat mi ji předtím, než se dojde k jakémukoliv rozhodnutí. Tudíž jdu 6. příštího měsíce s bratrem do Prahy, odkud budeme zřejmě pokračovat do Teplic, kde se uvidím s kurfiřtkou a princeznou saskou. Jelikož musím soudit jen dle zevnějšku, očekávám, že tam budu pouze dvacet čtyři hodin: tam se rozhodne, zda budu schopný odpustit jí vzhled za cenu jejích hodnot, nebo mi bude natolik protivná, že bych to sám sobě nebyl schopný udělat."25 Takto se Josef se svými plány svěřoval Filipu Parmskému, otci Isabelly, s nímž si nadále dopisoval jako s velmi důvěrným přítelem.
Nebylo zvykem, aby si šlechtic dámy nejprve osobně prohlédl a až se pak mezi nimi rozhodoval;26 obvykle stačilo pro potřeby výběru pouze zaslat portrét.27 Způsob, který zvolili ve Vídni, mohl kandidátky urazit a způsobit spory s jejich dvory. Pro milovaného syna však byla Marie Terezie ochotná toto riziko podstoupit.28
Josef se z Teplic vrátil značně zklamaný.29 Kunigunda, ač moudrá a dobrosrdečná,30 prý sotva promluvila, podle Josefa byla příliš nesmělá a plachá na to, aby se stala jeho ženou.

Marie Kunigunda Saská - drážďanský dvorní malíř, 1760
Následovala tedy Marie Josefa Bavorská. Ačkoliv se měla obhlídka Kunigundy konat tajně, brzy se o ní rozkřiklo. Samozřejmě se o ní dozvěděla také Bavorka a měla kvůli tomu opodstatněný strach. Setkání s Josefem se bránila, neboť věděla, že v případě odmítnutí bude mít mizivé šance se ještě někdy vdát.31 Rodina ji však přemluvila.
Marie Josefa Bavorská, celým jménem Marie Josefa Antonie Walburga Felicitas Regula,32 narozená 30. března 1739, byla dcerou Karla VII. a Marie Amálie Habsburské, kteří v té době byli již oba dávno po smrti. Její otec za života patřil mezi nejzapřísahlejší nepřítele Marie Terezie, ta v Bavorce přesto spatřovala vhodnou možnost.

Marie Josefa Bavorská - Martin van Meytens, 1765
O šest týdnů později Josef informoval tchána o dalším vývoji: ,,Po návratu z Teplic jsem Jejich Majestátům mohl ukázat pouze podobiznu princezny obdarovanou ctnostmi a všemi dobrými vlastnostmi, avšak zcela postrádající cokoliv, co by mohlo být nazýváno půvaby. Byl jsem však připraven podstoupit úplnou oběť. Rodiče jsou příliš laskaví na to, aby ji ode mne požadovali, a přesvědčili mě, abych si jel prohlédnout Bavorku. Třebaže toho lituji, poddal jsem se… Jel jsem do Straubingu; po třech dnech návštěvy jsem se vrátil a přinesl hlášení pro Jejich Majestáty. Je jí dvacet šest let; skutečnost, že ještě neměla neštovice, nemoc, na kterou mám hrozné vzpomínky; malá a tlustá postava; žádné známky mládí; nezajímavá tvář; na ní několik malých pupínků s červenými skvrnami; nehezké zuby: to vše mě může jen těžko svádět k pokušení vrátit se do stavu, v němž jsem si užíval pravý opak. Vysvětlil jsem to Jejich Majestátům a požádal je, aby v této složité situaci rozhodli za mne. Po mnoha modlitbách mi laskavě sdělili, že veřejnost, nedokáži říci, proč, je nakloněna té druhé; a že jelikož mi to bylo lhostejné, shledávají Bavorku přijatelnější…"33 Prý si ani nechce představovat, jak bude Marie Josefa po prodělání neštovic vypadat.34 Dopis pak ukončuje slovy: ,,Politujte mě."35
Hlavním tématem konverzace ve Straubingu údajně měly být noky. Skutečně, bavorské noky.36 Nelze se divit, jak špatný dojem se jim podařilo na Josefa udělat.
Co se týče jeho popisu Bavorky, s ohledem na charakteristiky ostatních současníků opravdu nepřeháněl. Podle Khevenhüllera ,,v negližé bohužel není o nic hezčí než oblečená."37 Josefovi se doneslo, že jediné, co na ní kdy kdo pochválil, byla ňadra.38 Trápila ji lupénka39 a dýchavičnost,40 údajně byla ,,ošklivá, neohrabaná, nemotorná, příliš poddajná."41 Dá se říci, že představovala přesný opak dokonalé Isabelly.

Rytina Marie Josefy Bavorské - anonym, 18. stol.
Císařovna v souvislosti s touto svatbou cítila, že se blíží tragédie. ,,Jsem zrozena k neštěstí a strhávám s sebou ty, s nimiž mám největší účast."42
Při definitivním rozhodnutí o Marii Josefě hrálo důležitou roli právě Bavorsko a jeho nezajištěné dědictví. Vládnoucí kurfiřt a jeho bratranec byli jediní přeživší muži svého rodu, a co bylo nejpodstatnější, bezdětní.43 Manželství s Marií Josefou by tedy zvyšovalo šance, že Bavorsko po jejich smrti připadne Marii Terezii.44
K Josefově nelibosti tedy bylo rozhodnuto. ,,Protože mi (Marie Terezie) nasadila nůž na krk, ožením se s Josefou."45
Kněžna Marie Eleonora von Liechtenstein prohlásila, že Marie Josefa je víc atraktivní než Kunigunda, že ,,běžní lidé" ji mají raději, a že ,,jestli dobrý Bůh stále zamýšlí alespoň trochu pomáhat rakouskému domu, přinese toto manželství; neboť pokud monarchie zůstane taková, jaká je, její vztah se všemi se musí nutně zhoršit."46 Přesně o rok později uznala, jak se mýlila.
1. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
2. Tamtéž.
3. BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
4. MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
5. CZERNINOVÁ, Monika a LAVANDIER, Jean-Pierre. Mějte mě stále ráda - Marie Terezie: dopisy nejbližší přítelkyni. Praha: Ikar, 2018. 184 stran. ISBN: 978-80-249-3638-3.
6. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
7. MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Revolucionář z boží milosti. 1. vydání. Praha: Brána, 1999. 240 stran. ISBN: 80-7243-044-0; 80-242-008.
8. BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
9. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
10. RIEDER, Heinz. Marie Terezie: Osudová hodina Habsburků. 2. vydání. Praha: Ikar, 2004. 174 stran. ISBN: 80-249-0384-9.
11. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
12. MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
13. Tamtéž.
14. Tamtéž.
15. RIEDER, Heinz. Marie Terezie: Osudová hodina Habsburků. 2. vydání. Praha: Ikar, 2004. 174 stran. ISBN: 80-249-0384-9.
16. BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
17. Tamtéž.
18. Tamtéž.
19. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
20. BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
21. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
22. BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
23. Tamtéž.
24. CZERNINOVÁ, Monika a LAVANDIER, Jean-Pierre. Mějte mě stále ráda - Marie Terezie: dopisy nejbližší přítelkyni. Praha: Ikar, 2018. 184 stran. ISBN: 978-80-249-3638-3.
25. BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
26. NEUHAUSER, Regine. Maria Theresa of Austria: Full-Blooded Politician, Devoted Wife and Mother-to-All. Vídeň, 2017. 236 stran. ISBN: 978-3-200-05231-4.
27. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
28. NEUHAUSER, Regine. Maria Theresa of Austria: Full-Blooded Politician, Devoted Wife and Mother-to-All. Vídeň, 2017. 236 stran. ISBN: 978-3-200-05231-4.
29. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
30. RIEDER, Heinz. Marie Terezie: Osudová hodina Habsburků. 2. vydání. Praha: Ikar, 2004. 174 stran. ISBN: 80-249-0384-9.
31. Tamtéž.
32. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
33. BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
34. WEISSENSTEINER, Friedrich. Synové Marie Terezie. 1. vydání. Praha: Ikar, 2005. 158 stran. ISBN: 80-249-0594-9.
35. RIEDER, Heinz. Marie Terezie: Osudová hodina Habsburků. 2. vydání. Praha: Ikar, 2004. 174 stran. ISBN: 80-249-0384-9.
36. MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Cesta Rakouska do moderní doby. 1. vydání. Praha: Ikar, 2008. 246 stran. ISBN: 978-80-249-1001-7.
37. HERRE, Franz. Marie Terezie: Velká žena na habsburském trůně. 2. vydání. Praha: Brána, 2004. 280 stran. ISBN: 80-7243-219-2.
38. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
39. EGGHARDT, Hanne. Muži Marie Terezie. 1. vydání. Praha: Ikar, 2017. 184 stran. ISBN: 978-80-249-3281-1.
40. MAGENSCHAB, Hans. Josef II.: Revolucionář z boží milosti. 1. vydání. Praha: Brána, 1999. 240 stran. ISBN: 80-7243-044-0; 80-242-008.
41. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
42. HERRE, Franz. Marie Terezie: Velká žena na habsburském trůně. 2. vydání. Praha: Brána, 2004. 280 stran. ISBN: 80-7243-219-2.
43. BEALES, Derek. Joseph II: Volume 1, In the Shadow of Maria Theresa. 2. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008. 568 stran. ISBN: 987-0-521-52588-6.
44. THOMA, Helga. Nemilované královny. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2002. 221 stran. ISBN: 80-249-0015-7.
45. Tamtéž.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Která z možných nevěst by podle vás byla pro Josefa nejvíce nevhodná?

Marie Luisa Parmská
Marie Ludovika Španelská
Kunigunda Saská
Marie Josefa Bavorská

Komentáře

1 Nöir Aurora Lunne Nöir Aurora Lunne | Web | 27. ledna 2019 v 20:06 | Reagovat

Moc pěkný článek

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | 27. ledna 2019 v 22:33 | Reagovat

chudák chlap
ale na portrétu vypadá Marie Josefa hezky..

3 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 30. ledna 2019 v 14:56 | Reagovat

[1]: Moc děkuji!

4 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 30. ledna 2019 v 14:57 | Reagovat

[2]: S tím souhlasím, taky mi ho je líto.

5 B. R. B. R. | E-mail | Web | 1. února 2019 v 16:07 | Reagovat

miluji tvé historick články, děkuji za ně... no, co říct, nebyla to jednoduch ´á doba, těším se na další článek :-)

6 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 3. února 2019 v 12:59 | Reagovat

„Isabella Parmská přesně splňovala tehdejší ideály dokonalé ženy - krásná, chytrá, vzdělaná, s intelektuálními zájmy a skvělými dovednostmi.": Ten se měl, že se do ní tak zamiloval. Závidím mu to. Takovou bych taky bral. Ta byla přímo hodna krále.
Marie Terezie byla chytrá, a dokazuje jak to zformulovala v tom dopise.
Držím mu palce, aby korunovace byla dostatečným rozptýlením po smrti jeho milované manželky.
Páni, ty to máš tak dobře propracované, že I JMÉNA MAJÍ ODKAZY NA TEBOU UDĚLANOU WIKI. Chválím. :)
Páni, to má opravdu zajímavý děj. To s tou sestrou, španělským králem. Začalo mně to zajímat. Je to takové zajímavé. :) „Ani si neuvědomil, jaké štěstí měl: z Luisy se totiž vyklubala hašteřivá žena s nymfomanskými sklony" Páni, já jsem tak rád, že to dobře skončilo.
Jo až na ten konec na konci... to už není takové konečné vítězství.

7 pepe pepe | E-mail | 5. února 2019 v 8:56 | Reagovat

Drahá Sarah
Právě jsem to dočetl.Musím Vám napsat. Vy jste génius. Tolik zajímavostí jsem se dočetl. Na portrétu Marie Josefa Bavorská vůbec nevypadá ošklivě. Malíři museli malovat jenom hezké portréty. Je taky vidět ten rozdíl mezi vládnoucí šlechtou 18 století a dnes. Ta poslušnost, ta mluva mezi nimi. No fantastický článek. Dík za něj.

8 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 15. března 2019 v 10:58 | Reagovat

[5]: Moc děkuji! :)

9 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 15. března 2019 v 10:59 | Reagovat

[6]: Drahý Magicmaxi, díky moc za komentář! :) Jsem ráda, že tě to tolik zaujalo a vydržel jsi až do konce. :D Moc to pro mě znamená!

10 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 15. března 2019 v 11:03 | Reagovat

[7]: Drahý Pepe, to já mockrát děkuji Vám! Vždy mě zahrnete takovým množstvím chvály, že se Vám v tom nikdo nevyrovná – moc si toho vážím.
Naprosto souhlasím s těmi portréty. Ty reprezentační mnohdy proběhly takovou dá se říct až retuší, že si nakonec ta malovaná osoba ani nemusela být vůbec podobná. Na královských dvorech najdeme jen málo malířů, kteří se prvně drželi zásady “žádné přikrašlování”.

11 Pepe Pepe | E-mail | 15. března 2019 v 11:09 | Reagovat

Drahá Sarah.
Asi kdyby malíři malovali moc realisticky, tak by neměli úspěch. :)
Každý chce na portrétu vypadat hezky.Škoda, že je nikdy neuvidíme ve skutečnosti, abychom mohli porovnat. I na fotkách mnozí lidé vypadají lépe nebo hůře než ve skutečnosti.

12 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 15. března 2019 v 11:27 | Reagovat

[9]: Drahá Sarah,
děkuji moc za odezvu. :) Tvůj komentář  jsem strašně moc rád viděl. Jsem rád, že si zase po nějaké době na Blog.cz.

13 Sarah's History Sarah's History | E-mail | Web | 15. března 2019 v 11:36 | Reagovat

[11]: Souhlasím, přeci jen se tím živili a zkoušet zadavatelovu trpělivost by mohlo být nebezpečné.
V tomhle tiše závidím lidem, kteří se zajímají o tu novější historii a krom obrazů mají k dispozici i fotografie. Je tam pak skvěle vidět ten rozdíl, že sebevíc realisticky se malíř mohl snažit tu osobu vystihnout, na fotce pak jeho model stejně vypadal jako někdo úplně jiný. Na druhou stranu mají obrazy své kouzlo a to tajemno, že vlastně ani opravdovou podobu neznáme, je lákavé.

14 Pepe Pepe | E-mail | 15. března 2019 v 11:43 | Reagovat

Ano, s tím naprosto souhlasím. Když hledím na portrét hezké šlechtičny z 18 století, tak na mě působí velmi tajemně, někdy i trochu strašidelně.Když si představím, že ta osoba už několik století není mezi živými.
Dík za fotky z Habsburského salonu.:)Dnes jsem jej ráno viděl na fotkách z 15. března 1939, jsou v něm Němci.

15 tinka77 tinka77 | Web | 17. března 2019 v 22:04 | Reagovat

Veľmi pekný a zaujímavý článok

16 Nicole Nicole | Web | 3. května 2019 v 12:48 | Reagovat

Fascinující a dokonale zpracované, s její osobností nejsem bohužel moc obeznámena, proto jsem moc ráda, že jste napsala tak krásný článek a Marie Josefa na mě působila z fotografií jako krásná, elegantní a inteligentní dáma. Moc děkuji za tak skvělé články a mít možnost si připadat jako v oné historické době.

17 Šášula Šášula | Pátek v 10:45 | Reagovat

Tady pan magicmax jaksi nepochopil že Isabella o muže nestála, zvlášť ne o ty kteří byli zaslepení její krásou a šlo jim, jak sama říkala "jen o tu jednu věc",takovými muži hluboce pohrdala

18 Šášula Šášula | Pátek v 16:49 | Reagovat

Navíc ani nestála o pocty a reprezentace spojené s královským titulem, takže věta typu "byla hodna krále" je dosti zavádějící vzhledem k tomu že Isabella o to ani nestála, a král byl vlastně stejný člověk jako kdokoliv jiný, úplně obyčejný, to že má někdo moc a peníze ještě neznamená že je dostačečně dobrý pro člověka s citlivou duší, to si moc fandíte, pane :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama